21 C 117/2023-71 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 354 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena za využití dálkové komunikace úvěrová smlouva prostřednictvím internetových stránek společnosti žalobkyně [webová adresa]. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč ve lhůtě 24 měsíců od jeho poskytnutí. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení zbývající část jistiny 18 312 Kč, dále sjednané poplatky různého druhu: poplatek za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatek za SMS servis 196 Kč, úroky 3 920 Kč, náklady 1 030 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a úrok z prodlení. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud celkem 7 684 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavila. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: Z úvěrové smlouvy [číslo] formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově zaplatí částku 27 520 Kč (smlouva o úvěru), respektive 31 072 Kč (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalované byla ověřena zasláním fotokopie občanského průkazu. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, že žalobkyně zaslala žalované na účet dne [datum] částku 20 000 Kč. Z výpisu čerpání, že žalovaná uhradila celkem 7 684 Kč, žalobkyně eviduje za žalovanou dluh 21 072,81 Kč. Ze sazebníku žalobkyně, že ověřovací poplatek činí 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, smluvní pokuta 500 Kč, expres výplata úvěru 199 Kč, SMS servis 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč. Z výpisu účtu žalované ze dne [datum], že počáteční zůstatek na účtu činil - 23 582,24 Kč, konečný zůstatek - 20 701,25 Kč, v měsíci říjen jí na účet přišly dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a peněžní prostředky z půjčky od jiných společností ([datum], [datum]). Z předžalobní výzvy, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrové zprávy, tuto vystavilo dne [datum] interní oddělení žalobkyně, toto potvrzuje, že před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla ověření bonity klienta, zpráva obsahuje osobní data žalované, uvedení finančních údajů: mateřská, výše příjmů 22 400 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, splátky 1 500 Kč, odpovědi v registru NRKI, CRIBIS, ISIR, [příjmení]. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově zaplatí částku 27 520 Kč (smlouva o úvěru), respektive 31 072 Kč (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalované byla ověřena zasláním fotokopie občanského průkazu. Žalobkyně zaslala žalované na účet dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem 7 684 Kč. Dle sazebníku žalobkyně činí ověřovací poplatek 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, smluvní pokuta 500 Kč, expres výplata úvěru 199 Kč, SMS servis 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč. Dne [datum] vystavilo interní oddělení žalobkyně potvrzení, že před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla ověření bonity klienta, zpráva obsahuje osobní data žalované, uvedení finančních údajů: mateřská, výše příjmů 22 400 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, splátky 1 500 Kč, odpovědi v registru NRKI, CRIBIS, ISIR, [příjmení]. V měsíci říjen 2021 byly příjmem žalované dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi, na účet jí byly připsány peněžní prostředky od jiných společností. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Soud musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. K závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 10. Dle vysloveného závěru Nejvyššího soudu ČR, od kterého soud neshledává důvodu se v projednávané věci odchýlit, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčníc