21 C 132/2023-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky specifikované ve výroku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (spol. [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena za využití dálkové komunikace úvěrová smlouva č. [anonymizováno]. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, na tento uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 42 623,41 Kč. Žalobou se domáhá žalobkyně, na kterou byla pohledávka smluvně postoupena dne [datum], zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 957, 31 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 450,86 Kč, smluvních úroků ve výši 2 272,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 948,35 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 279,83 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 2,66 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: Z úvěrové smlouvy, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, přehledu splátek, že společnost [právnická osoba] (dále také jen„ úvěrující“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], kterou se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč převodem na účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 12 měsíčních splátkách spolu s poplatkem 25 352,58 Kč, úrokem ve výši 12% ročně, s tím, že celkově zaplatí částku 68 111,77 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím SMS kódu. Z potvrzení o platbě, že úvěrující zaslala žalovanému na účet dne [datum] částku 40 000 Kč. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, přípisu o postoupení pohledávky, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobou uplatněnou pohledávku na žalobkyni dne [datum], o tomto byl žalovaný ze strany žalobkyně informován dopisem ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy, že právní zástupce žalobkyně dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dluhu s tím, že svůj nárok jinak uplatní žalobou. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum], že na jeho účet byly připsány platby dne [datum] ve výši 29 891 Kč, dne [datum] ve výši 33 915 Kč, dne [datum] ve výši 28 684 Kč, ostatní pohyby na účtu, ani zůstatky na účtu nejsou zjistitelné. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] (dále také jen„ úvěrující“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], kterou se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč převodem na účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 12 měsíčních splátkách spolu s poplatkem 25 352,58 Kč, úrokem ve výši 12% ročně, s tím, že celkově zaplatí částku 68 111,77 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím SMS kódu. Úvěrující zaslala žalovanému na účet dne [datum] částku 40 000 Kč [právnická osoba] postoupila žalobou uplatněnou pohledávku na žalobkyni dne [datum], o tomto byl žalovaný ze strany žalobkyně informován dopisem ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dluhu s tím, že svůj nárok jinak uplatní žalobou. Na účet žalovaného byly připsány platby dne [datum] ve výši 29 891 Kč, dne [datum] ve výši 33 915 Kč, dne [datum] ve výši 28 684 Kč, ostatní pohyby na účtu, ani zůstatky na účtu nejsou z tohoto zjistitelné. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím dálkové komunikace dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se jedná o neplatnost absolutní (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 11. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Soud musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. K závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. 13. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila (její právní předchůdkyně) úvěruschopnost žalovaného, neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, o jeho vyživovacích povinnostech, splátkách vůči ostatním jeh