22 C 120/2023-92 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 11 646 Kč, která má představovat smluvní pokutu za období od 12. 12. 2021 do 16. 12. 2022, na kterou jí měl vzniknout nárok na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 8. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Na základě provedených důkazů (úvěrová smlouva [číslo] včetně úvěrových podmínek; informace o spotřebitelském úvěru; bonita smlouvy; upomínky vč. dokladu o odeslání (čestné prohlášení se seznamem upomínek a odeslaných dávek); 2 x potvrzení o provedení transakce; výpočet smluvní pokuty; zesplatnění smlouvy včetně podacího lístku; záznam o vložení dokumentu do systému; výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu; dokumenty k prověření úvěruschopnosti (čestná prohlášení o výdajích a příjmech spotřebitele, výpisy z evidencí, výplatní pásky, nájemní smlouva, zápis o posouzení úvěruschopnosti, výše normativních nákladů na bydlení a výše existenčního minima v roce 2021, časové výdaje na konečnou spotřebu domácností)) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu. 4. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména na základě údajů uvedených žalovaným a na základě výplatních pásek, telefonického dotazu u zaměstnavatele, výpisů z externích databází, na základě nájemní smlouvy, přičemž přihlížela také ke statistickým údajům o spotřebě domácností, k výši normativních nákladů na bydlení a k životnímu minimu. Příjem žalovaného byl ověřen ve výši 26 000 Kč, po zohlednění nové splátky úvěru ve výši 1 500 Kč a dalších tvrzených (splátky), popř. ověřených (náklady na bydlení) výdajů žalovaného tvořil jeho použitelný příjem 9 390 Kč. Žalobkyně dospěla ke kladnému závěru o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr (úvěrová smlouva; doklady k prověření úvěruschopnosti). Výše uvedeného dne s žalovaným uzavřela výše zmiňovanou smlouvu o úvěru v celkové výši 30 000 Kč, žalobkyně bezhotovostně převedla 27 500 Kč žalovanému a 2 500 Kč převedla jako provizi zprostředkovatelce úvěru (potvrzení o provedení transakce). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit s úrokem 21,55 % ročně, tj. za dobu trvání smlouvy celkem částku 37 500 Kč prostřednictvím 25 měsíčních splátek ve výši 1 500 Kč (úvěrová smlouva). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala v souvislosti s prodlením s úhradou splátky, dne 24. 9. 2021 odeslala oznámení o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla také předžalobní výzva. Soudu je z úřední činnosti známo (a žalobkyně na to v žalobě rovněž odkazuje), že zdejší soud rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], kterým uložil žalovanému povinnost uhradit z titulu úvěrové smlouvy [číslo] částky 30 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení od 26. 10. 2021 do zaplacení), částku ve výši 1 563 Kč (dlužný smluvní úrok), částku ve výši 300 Kč (náklady za 3 odeslané upomínky), částku ve výši 1 497 Kč (3 x smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splacením jednotlivých splátek před zesplatněním úvěru) a částku ve výši 1 483 Kč (smluvní pokuta z neuhrazeného zůstatku úvěru za období od 26. 10. 2021 do 11. 12. 2021), přičemž umožnil pod ztrátou výhody splátek splnění uložených povinností ve splátkách. Žalovaný provedl úhradu částky 31 563 Kč dne 16. 12. 2022 (bonita smlouvy). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě smluvní pokuty (předžalobní výzva). 5. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující smluvní pokutu § 2048 a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 84 a násl., § 104 a násl.), vše ve znění účinném ke dni 8. 7. 2021, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud dospěl k tomu, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a dospěla ke správnému závěru o jeho schopnosti splácet předmětný úvěr, tudíž splnila svou povinnost stanovenou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Příjmová stránka rozpočtu žalovaného byla žalobkyní řádně ověřena, výdajová stránka rozpočtu žalované sice nebyla ověřena v úplnosti, nicméně žalobkyně ověřila stěžejní položku (náklady na bydlení), prověřila relevantní databáze a další výdaje stanovila na základě relevantních referenčních údajů. Finanční rezerva, která žalovanému zůstala k dispozici po započtení všech výdajů včetně nové splátky poskytovaného úvěru, byla dostatečná i z toho hlediska, že některé výdaje byly stanoveny pouze odhadem. V návaznosti na zhodnocení úvěruschopnosti žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. Soud tuto smlouvu nicméně vyhodnotil jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. 9. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut se sjednaným úrokem ve výši cca 21,55 % ročně (smlouva o úvěru). Soud však dospěl k závěru, že takto určená úroková sazba je zavádějící (klamavá), jelikož žalovanému fakticky nebyl poskytován úvěr ve výši 30 000 Kč, ale pouze ve výši 27 500 Kč. Jak bylo v řízení prokázáno (tvrzení žalobkyně a potvrzení o úhradě), částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele a žalovanému nikdy nebyla dána k dispozici. Bez ohledu na ujednání obsažené ve smlouvě soud uvedenou částku hodnotí jako (skrytý) faktický poplatek, za který byl úvěr poskytnut. Skutečné parametry úvěru jsou představovány půjčenou částkou 27 500 Kč a cílovou vracenou částkou 37 500 Kč, která měla být splácena prostřednictvím 25 měsíčních splátek v konstantní výši 1 500 Kč. Úroková sazba takového úvěru je však vyšší než uvedených 21,55 % ročně, jde o sazbu 30,52 % ročně (vypočteno za pomocí finanční funkce v programu Excel). 10. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. 11. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad [příjmení] (srov. [webová adresa]). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná úroková sazba nových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let byla v červenci roku 2021 na úrovni 7,23 % ročně (nad rámec soud dodává, že časové řady [příjmení] využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz). 12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že faktická úroková sazba ve výši více než 30 % zjevně odporuje dobrým mravům, jelikož je více než trojnásobná oproti průměrnému obvyklému úroku v daném čase a místě. Vzhledem k tomu jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravného úroku“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční