22 C 159/2023-49 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení: -) částky 14 800 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky), která má představovat nevrácenou půjčku, která byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2022; -) částky 4 810 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky), která má představovat poplatek sjednaný výše uvedenou smlouvou; -) částky 5 210 Kč, která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného se splacením půjčky; 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: smlouva o zápůjčce – dne 16. 3. 2022 mezi sebou účastníci uzavřeli smlouvu, ve které je uveden závazek žalobkyně poskytnou bezhotovostně 14 800 Kč na specifikovaný účet žalovaného; dále je uveden závazek žalovaného vrátit půjčené finance plus poplatek ve výši 4 810 Kč do 15. 4. 2022; zápůjční úroková sazba je uvedena 0 %, RPSN je uvedeno 1111 %; součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky; výpisy z účtu – žalovanému byla dne 16. 3. 2022 poskytnuta částka 14 800 Kč bezhotovostně, dne 22. 9. 2021 ověřil žalovaný svůj bankovní účet č. [bankovní účet] bezhotovostním vkladem 1 Kč; upomínky – žalobkyně opakovaně vyhotovila upomínky žalovaného k okamžité úhradě splátky půjčky z výše uvedené smlouvy; předžalobní výzva s podacím lístkem – žalovaný byl vyzván k plnění dluhů z výše uvedené smlouvy (půjčka + poplatek) výzvou ze dne 27. 2. 2023, která byla odeslána stejného dne; 5. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 14 800 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit za sjednaných podmínek společně se sjednaným poplatkem, což dosud neučinil. K úhradě byl žalobkyní vyzván. 6. Vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy), soud pro nadbytečnost nečinil zjištění z důkazů doložených ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného (výplatní pásky, zákaznická karta, výpis z CEE). 7. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.) ve znění rozhodném ke dni 16. 3. 2022 a podle smluvního ujednání mezi stranami. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. 10. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, úvěr byl žalovanému poskytnut se sjednaným úrokem 0 %, což však zdaleka neodpovídá faktickým parametrům úvěru (tzn. půjčeno 14 800 Kč na dobu cca jednoho měsíce s tím, že do této doby je třeba vrátit částku 19 610 Kč). Při zohlednění těchto parametrů činí úroková sazba ve skutečnosti cca 390 % ročně (zjištěno za pomocí finanční funkce Excel). 11. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. 12. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti úrokové sazby) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad ARAD (srov. https://www.cnb.cz). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná sazba úroku u nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové sazby do 1 roku, činila v březnu roku 2022 hodnotu 10,89 % ročně. Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz, nicméně jejich obsah byl na jednání konstatován. 13. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická cena úvěru, resp. faktická úroková míra ve výši 390 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům, tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy (právní předchůdce žalobkyně) zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci. 14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Požadavky na zaplacení poplatku a smluvní pokuty soud vyhodnotil jako nedůvodné, jelikož nebyly splněny podmínky pro vznik těchto nároků (předmětná smlouva je absolutně neplatná). Žalobkyně nemá nárok ani na náklady spojené s uplatněním pohledávky, které tvoří příslušenství (neplatné) pohledávky. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byl vyzván ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (předžalobní výzva), která je však absolutně neplatná. 15. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly bezhotovostně poskytnuty na účet finanční prostředky ve výši 14 800 Kč. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku nebo její část uhradil. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, ve zbývajícím rozsahu ji pro nedůvodnost zamítl, jak bylo vysvětleno výše. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu vyjádřené v § 142 o. s. ř. Po zohlednění nárokovaného poplatku, smluvní pokuty a nárokovaného příslušenství (úrok z prodlení ke dní vydání rozsudku a náklady spojené s uplatněním) dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně a žalovaného ve sporu je v zásadě stejný, tudíž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.