22 C 183/2023-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá následujících pohledávek, které na ní měly být postoupeny: částky 10 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení, náklady na mimosoudní uplatnění), která má představovat nevrácenou část úvěru, který měl být žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 24. 5. 2021 uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]); částky 10 625,91 Kč, která má představovat poplatek za poskytnutí úvěru (v návrhu na vydání EPR žalobkyně tento nárok zahrnuje pod„ kapitalizovaný úrok“); částky 5 000 Kč, která má představovat nezaplacenou smluvní pokutu za prodlení od 24. 6. 2022 do 21. 2. 2022. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Na základě provedených důkazů (smlouva o úvěru; potvrzení o úhradě jistiny; formulář s informacemi o úvěru; rámcová smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku, dílčí smlouva a příloha; oznámení postoupení včetně dokladu o odeslání; předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela výše uvedeného dne s žalovaným výše uvedenou smlouvu o úvěru a stejného dne mu poskytla převodem na účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 40 % ročně a s dalšími poplatky za 29 dnů, přičemž měl vrátit částku 20 999,81 Kč (informace o úvěru; úvěrová smlouva; potvrzení o úhradě jistiny). Žalovaný dosud uhradil 56,09 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne 7. 6. 2022 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dne 26. 9. 2022 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovaným ve výši 29 589,54 Kč (rámcová smlouva vč. dílčí smlouvy a přílohy). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno (oznámení pohledávky vč. dokladu o odeslání), byl také vyzván k úhradě závazků plynoucích z předmětné úvěrové smlouvy (předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání). 5. Soud neprováděl důkaz projektem fúze, jelikož nebyl pro danou věc relevantní, když za rozhodný den bylo stanoveno datum předcházející uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Pro nadbytečnost nebyl prováděn výpis úkonů mimosoudního vymáhání. 6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.; ustanovení o postoupení pohledávky § 1879 a násl.) ve znění účinném ke dni 15. 8. 2021 a podle smluvního ujednání mezi stranami. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek došlo u nyní projednávané pohledávky ke změně v osobě věřitele a v této pozici nyní figuruje žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. Soud tuto smlouvu vyhodnotil jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. 10. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalovanému poskytnut se sjednaným úrokem ve výši 40 % ročně (vyčísleno na částku 317,81 Kč), nicméně poplatek za poskytnutí úvěru činil v případě žalovaného částku 10 682 Kč. Sazba ročních procentních nákladů úvěru (RPSN) v důsledku dalších nákladů úvěru činila v případě nesplacení včas více než milion procent ročně (informace o spotřebitelském úvěru). Pokud soud zohledňuje skutečné parametry úvěru, tzn. půjčených 10 000 Kč na dobu jednoho měsíce, po jehož uplynutí je třeba uhradit částku 20 999,81 Kč, vychází úroková míra (vypočtena za využití finanční funkce Excel) na 1 320 % ročně. 11. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. Dle soudu lze uvedené závěry bezpochyby vztáhnout i na hodnotu RPSN, která vyjadřuje celkovou„ cenu“ úvěru. 12. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti RPSN) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém RPSN, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad ARAD (srov. https://www.cnb.cz). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná míra ročních procentních nákladů úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem, byla v květnu roku 2021 na úrovni 7,66 %. Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění. 13. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ať už zohlední sjednané RPSN nebo úrokovou míru 1320 % ročně, jedná se o úvěr odporující dobrým mravům, proto je úvěrová smlouva podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné ceny úvěru“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci. 14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Žalobkyni naopak nemohly vzniknout žádné nároky založené na neplatné smlouvě, takže její požadavky na sjednaný poplatek a na smluvní pokutu soud vyhodnotil jako nedůvodné. Vzhledem k neexistenci úvěrové pohledávky (na základě neplatné smlouvy nemohla vzniknout) žalobkyni nevznikl ani nárok na příslušenství v podobě nákladů na vymáhání předmětné (neexistující) úvěrové pohledávky. Obdobně i ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byla vyzvána ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (předžalobní výzva), která je však absolutně neplatná. 15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný doposud vrátil 56,09 Kč, tudíž soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení pouze zbývající části jistiny. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jelikož další nároky žalobkyně nebyly důvodné, jak bylo vysvětleno výše. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu vyjádřené v § 142 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení po zohlednění všech žalovaných nároků úspěšnější, nicméně právo na náhradu nákladů řízení rovněž nemá, jelikož mu žádné nevznikly.