22 C 184/2023-71 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení následujících pohledávek, které na ní měly být postoupeny: částka 37 707,21 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), která má představovat dosud nevrácenou část úvěru, který měl být žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) na základě smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 17. 6. 2019; částka 29 777,29 Kč, která má představovat dosud neuhrazenou část poplatků spojených s poskytnutím a správou výše specifikovaného úvěru; částka 22 500 Kč, která má představovat smluvní pokutu účtovanou v souvislosti s prodlením žalovaného; částky 3 100 Kč, která má představovat souhrn sankčních poplatků účtovaných za upomínky a za zahájení vymáhání pohledávky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů (výzva ke splacení; oznámení o postoupení vč. dokladu o odeslání; smlouva o zápůjčce včetně informací o úvěru; předžalobní výzva vč. podacího archu; přehled splácení, prodlení, smluvních pokut; zákaznická karta; výpis CEE; smlouva o postoupení pohledávek; rozsudek MS v Praze 39 C 63/2023) učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2019 výše uvedenou úvěrovou smlouvu, na jejím základě se zavázala poskytnout žalované částku 45 000 Kč; v den podpisu smlouvy jí vyplatila v hotovosti finanční prostředky ve výši 31 455 Kč, zbývající část využila na refinancování půjčky č. , tel. číslo, ; žalovaná se zavázala vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek celkovou částku 88 241 Kč (smlouva o zápůjčce včetně informací o úvěru). Žalovaná dosud uhradila částku 18 331 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně částečně započtena na jistinu a částečně na sjednané poplatky (přehled splácení, prodlení, smluvních pokut). Dne 28. 1. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mimo jiné pohledávky plynoucí z výše zmíněné úvěrové smlouvy (smlouva o postoupení pohledávek). Dne 10. 2. 2022 byla vyhotovena výzva k okamžitému splacení dluhu, která byla odeslána společně s oznámením postoupení pohledávky dne 11. 2. 2022 (výzva ke splacení; oznámení o postoupení vč. dokladu o odeslání). Žalovaná byla k úhradě žalovaných dluhů vyzvána výzvou ze dne 28. 4. 2023, která byla odeslána 2. 5. 2023.5. Z dalších důkazů (výpis CEE, zákaznická karta) soud vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru nečinil žádná relevantní skutková zjištění. Ostatní navrhované důkazy (výslech vázáné zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně; rozhodnutí soudů) ze stejného důvodu pro nadbytečnost zamítl. Důkaz podacím archem na čl. 36 soud rovněž zamítl, jelikož nebyl relevantní, resp. nebylo zřejmé, ke které písemnosti se má vztahovat. Z rozhodnutí soudu předloženého u jednání dne 30. 8. 2023 soud rovněž nečinil skutkové závěr, s jeho obsahem se vypořádává níže.6. Soud učinil následující skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely výše uvedenou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, které se žalovaná zavázala společně s dalšími poplatky za blíže specifikovaných podmínek vrátit. Dluhy z úvěrového vztahu byly předčasně zesplatněny. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly, že pohledávky plynoucí z úvěrové smlouvy budou postoupeny na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena.7. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o postoupení pohledávky § 1879 a násl. občanského zákoníku; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 občanského zákoníku) ve znění rozhodném ke dni 17. 6. 2019 a podle smluvního ujednání mezi stranami.8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek v předmětné věci došlo ke změně na straně věřitele a nyní na této pozici vystupuje žalobkyně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto úvěrovou smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.10. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr byl žalované poskytnut s úrokem 29 % ročně, nicméně faktická cena úvěru byla s ohledem na sjednané poplatky za poskytnutí a správu úvěru mnohem vyšší. Dle výpočtu za pomocí finanční funkce Excel odpovídají parametry úvěru (půjčená částka, období půjčení, počet splátek a jejich četnost) úroku ve výši cca 75,29 % ročně.11. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen.12. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti úrokové sazby) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad ARAD (srov. https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Co-je-to-obvykly-urok/). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou „průměrem“ skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná sazba úroku u nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové sazby od 1 roku do 5 let, činila v červnu roku 2019 hodnotu 8,27 % ročně (výpis z časových řad ARAD). Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz, nicméně jejich obsah byl na jednání konstatován.13. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická sjednaná úroková míra ve výši cca 75 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům, tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění „zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy (právní předchůdce žalobkyně) zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.14. Soud se pro úplnost vyjadřuje i k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, čj. 39 Co 63/2023-112, který sice není v nynějším řízení podle § 135 odst. 2 o. s. ř. závazný, nicméně soud z něho vychází (resp. přihlíží k jeho obsahu, a to i s ohledem na zájem na jednotnosti a předvídatelnosti soudního rozhodování). Z tohoto pohledu soud konstatuje, že tamní soud hodnotil platnost dané úvěrové smlouvy z pohledu požadavku na prověření úvěruschopnosti, a to ve spojení se specifickými okolnostmi daného případu; naopak se nezabýval „faktickou cenou“ poskytovaného úvěru, ke které dospěl zdejší soud v nynějším řízení po zohlednění všech parametrů úvěru. Vzhledem k tomu soud nepovažoval uvedené rozhodnutí pro nyní projednávanou věc za přiléhavé.15. S ohledem na neplatnost samotné úvěrové smlouvy je třeba vztah mezi žalobkyní a žalovanou vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení stanovených v § 2991 a násl. občanského zákoníku s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má nárok na vrácení finančních prostředků, které poskytla žalované. Naopak důvodné nejsou nároky založené na neplatné úvěrové smlouvě (další sjednané poplatky, smluvní pokuty, úrok). Soud neshledal za důvodný ani požadavek na úrok z prodlení, jelikož žalovaná byla vyzvána k plnění pohledávek plynoucích z (neplatné) úvěrové smlouvy (předžalobní výzva), nikoliv k vydání bezdůvodného obohacení, tudíž s jeho vrácením dosu