22 C 24/2023-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 2. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 24 079 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 7 661,37 Kč, úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky), která má představovat nevrácený úvěr poskytnutý žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne 20. 10. 2021, a částky 4 079 Kč, která má představovat sjednanou smluvní pokutu (jednorázovou za prodlení ve výši 499 Kč a postupně účtovanou v souhrnné výši 3 580 Kč za prodlení od 26. 2. 2022 do 23. 8. 2022). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud na základě provedených důkazů (informace o spotřebitelském úvěru; úvěrová smlouva ze dne 20. 10. 2021 včetně smluvních podmínek a splátkového kalendáře; potvrzení platby; upomínky; dokumenty k úvěruschopnosti (lustrace [příjmení], CCB, insolvenční rejstřík, výplatní páska, výpis z účtu); předžalobní výzva) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu. 5. Žalobkyně uzavřela výše uvedeného dne s žalovanou smlouvu o úvěru a dne 25. 10. 2021 jí vyplatila finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 1 995 Kč (smlouva o úvěru, informace o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, splátkový kalendář, potvrzení o provedení platby čl. 10). Žalovaná neprovedla žádnou úhradu. 6. Vzhledem k níže vysvětlenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy) soud pro nadbytečnost detailně nehodnotil dokumenty, které žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované (lustrace [příjmení], CCB, insolvenční rejstřík, výplatní páska, výpis z účtu), ani dokumenty předložené k prokázání výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky (upomínky). 7. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § [číslo] a násl.) ve znění účinném ke dni 20. 10. 2021 a podle smluvního ujednání mezi stranami, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. Podle § 577 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 12. Strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. Soud tuto smlouvu vyhodnotil jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. 13. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut se sjednaným úrokem 111,33 % ročně a celková částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila 59 850 Kč (smlouva o úvěru - část II„ specifikace poskytovaného úvěru“). 14. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. 15. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti úrokové sazby) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad [příjmení] (srov. [webová adresa]). Soud ve prospěch platnosti ujednání jednak bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot, a jednak ve prospěch platnosti ujednání zohledňoval údaje za celý rok, ve kterém došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná úroková sazba nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let, se v jednotlivých měsících roku 2021 pohybovalo v rozmezí maxima 7,48 % a minima 6,23 %. Nad rámec soud dodává, že časové řady [příjmení] využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz. 16. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že sjednaný úrok ve výši cca 111 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům (mnohonásobně převyšuje obvyklý úrok v daném místě a čase), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové míry“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci. 17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Žalobkyni naopak nemohly vzniknout žádné nároky založené na neplatné smlouvě, takže její požadavky na smluvní úrok, na poplatky za upomínky (tento nárok žalobkyně označuje jako„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“) i na smluvní pokuty soud vyhodnotil jako nedůvodné. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byla vyzvána ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (předžalobní výzva), která je však absolutně neplatná. Nad rámec soud dodává úvahu, že tento závěr odpovídá také smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který na nynější situaci sice výslovně nedopadá, ale lze ho s ohledem na totožný chráněný zájem analogicky zohlednit. Jestliže při neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené nedostatečným vyhodnocením úvěruschopnosti spotřebitele vrací spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a do prodlení se dostane v zásadě až uplynutím lhůty k plnění stanovené rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), mělo by se obdobné pravidlo uplatnit i pro ostatní případy zjevného rozporu spotřebitelské úvěrové smlouvy s dobrými mravy. 18. V řízení nebyla prokázána žádná úhrada ze strany žalované, tudíž soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení celé jistiny. Lhůtu k plnění soud určil obecnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaná zůstala v řízení pasivní (nekontaktní) a nekonkretizovala své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení). Ve zbytku soud žalobu zamítl, jelikož další nároky žalobkyně nebyly důvodné, jak bylo vysvětleno výše. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 476 Kč, což představuje 22 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 61 % a úspěchu žalované v rozsahu 39 %). Při určování poměru úspěchu žalobkyně soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a zohlednil i výši nárokovaného příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala a nebylo jí přiznáno (k předmětu řízení soud při