22 C 3/2023-132 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 84 394,67 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení), která má představovat nevrácený úvěr, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 3. 2019. Dále se domáhá zaplacení částky 3 186,75 Kč, která má představovat souhrn poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr a za upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě provedených důkazů (úvěrová smlouva [číslo] včetně úvěrových podmínek a VOP; sazebník poplatků; standardní informace o spotřebitelském úvěru; historický výpis včetně legendy; tabulka splácení a poplatků; výpočet úroku z prodlení; doklad o čerpání úvěru; upozornění a upomínky včetně dokladů o odeslání; žádost a návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru; výpis ze systému Neplatné doklady; prohlášení o zdravotním stavu; výpisy z účtu od září 2018 do března 2019) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu (některá skutková zjištění jsou v souvislosti s jejich právním hodnocením pro přehlednost blíže rozvedena až v části věnované právnímu posouzení věci). 4. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, na základě výpisů z externích a interních databází a na základě výpisů z účtu a dospěla ke kladnému závěru o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (žádost a návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru; výpis ze systému Neplatné doklady; výpisy z účtu). Výše uvedeného dne s žalovaným uzavřela popsanou smlouvu o úvěru a stejného dne mu vyplatila bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 100 000 Kč (úvěrová smlouva; doklad o čerpání úvěru). Žalovaný dosud uhradil na jistině částku 15 792,08 Kč, na obchodním úroku částku 20 557,46 Kč, na úroku z prodlení částku 19,92 Kč a na poplatcích částku 4 313,25 Kč, tj. dohromady 40 682,71 Kč (historický výpis z účtu; tabulka splácení). 5. Vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru soud blíže nehodnotil podklady, kterými žalobkyně dokládala pouze výši nárokovaného příslušenství (výpočet úroku z prodlení; sazebník poplatků; tabulka poplatků). 6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl., ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 84 a násl., § 104 a násl.), vše ve znění účinném ke dni 22. 3. 2019, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud dospěl k tomu, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. 9. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona k právnímu následku v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž jde o tzv. neplatnost absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Konkrétní požadavky na prověření úvěruschopnosti by měly odpovídat okolnostem věci, resp. na věřitele by neměly být v důsledku existence této povinnosti kladeny nepřiměřené (neodůvodněné či nereálné) požadavky. 10. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je stanovena jednak na ochranu samotného spotřebitele, který je zpravidla veden primárně snahou o získání určitého objemu finančních prostředků, tudíž nelze vyloučit tendenci hodnotit vlastní majetkovou situaci lehkovážně a podceňovat rizika spojená s novým dluhem. Spotřebitel je tedy chráněn před nezvladatelným zadlužením, popřípadě před další eskalací tohoto zadlužení. Na druhou stranu je povinnost posoudit úvěruschopnost stanovena i na ochranu samotného věřitele, v jehož nejlepším zájmu je, aby byl poskytnutý úvěr řádně splácen. Věřitel by si proto měl opatřit takové podklady, na jejichž základě dojde k přesvědčivému závěru, že budoucí dlužník nemůže mít zjevný problém poskytnutý úvěr splácet. V neposlední řadě je povinnost zkoumat úvěruschopnost i výrazem celospolečenského zájmu na prevenci předlužování spotřebitelů, jelikož případné negativní následky tohoto předlužení přesahují (individuální) vztah mezi stranami smlouvy a představují určitou zátěž pro celou společnost. 11. Pokud spotřebitel není schopen úvěr splácet a věřitel je nucen domáhat se své pohledávky soudní cestou, může to mít dle soudu několik příčin. Buď spotřebitel nebyl ve vztahu k předmětnému produktu úvěruschopný, nebo přistoupily pozdější (a pro věřitele počínajícího si s odbornou péčí nepředvídatelné) okolnosti, které úvěruschopnost spotřebitele omezily či znemožnily. V neposlední řadě také nelze obecně vyloučit zneužití práva ze strany spotřebitele, pokud by navzdory existující úvěruschopnosti nikdy neměl skutečný úmysl úvěr včetně příslušenství řádně splácet. 12. Soud se v mezích výše uvedených úvah z úřední povinnosti zabýval tím, jakým způsobem byla zkoumána a hodnocena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně byla v tomto směru nejprve korespondenčně vyzvána k doplnění svých tvrzení a důkazů, následně byla u ústního jednání poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých doplněných tvrzení tak, aby uváděná tvrzení byla pro soud přezkoumatelná. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení nad rámec již doložených důkazů k prověření úvěruschopnosti (žádost a návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru; výpis ze systému Neplatné doklady) doložila výpisy z účtu žalovaného od září 2018 do března 2019. Soud dodatečně zaslané podklady vyhodnotil a následně rozhodl z důvodu hospodárnosti bez nařízení dalšího jednání, jelikož žalobkyně s tímto postupem podle § 119 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 115a o. s. ř. vyslovila během odročeného jednání souhlas (u žalovaného nastala fikce souhlasu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., jelikož se na výzvu soudu nevyjádřil). 13. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí, kterou vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit. 14. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců byl uveden ve výši 25 000 Kč, zaměstnání neuvedeno, dále žalovaný uvedl další prokazatelné příjmy ve výši 18 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně mělo jít o příjmy dalších rodinných příslušníků), bydlení nájemního typu s výdaji ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 3 500 Kč a splátky jiných půjček/úvěrů 1 000 Kč. V době žádosti o úvěr mu již byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč z úvěrového účtu [číslo]. Výše měsíční splátky žádaného úvěru byla stanovena na 1 609 Kč a splácení úvěru bylo dohodnuto v 96 měsíčních splátkách. Žalovaný neměl negativní záznamy v registrech (insolvence, exekuce, BRKI, NRKI, SOLUS atd.). Z databáze Neplatné doklady bylo zjištěno, že žalovaný disponoval platným občanským průkazem. 15. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že v září 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 21 000 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 700 Kč. V říjnu 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 28 500 Kč, celkem bylo tento měsíc připsáno 29 500 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 400 Kč. V listopadu 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 26 000 Kč, celkem bylo tento měsíc připsáno 27 000 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 4 400 Kč. V prosinci 2018 bylo připsáno hotovostním vkladem 32 000 Kč a žalovaný hospodařil s kladným zůstatkem cca 100 Kč. V lednu 2019 bylo připsáno hotovostním vkladem 20 000 Kč, celkem bylo tento měsíc připsáno 20 100 Kč a žalovaný hospodařil se záporným zůstatkem cca mínus 4 900 Kč. V únoru 2019 nebylo hotovostním vkladem připsáno nic, bezhotovostní vklad ze dne 13. 2. 2019 ve výši 100 000 Kč představoval úvěr poskytnutý žalobkyní (číslo účtu, ze kterého byl vklad realizován, odpovídá úvěrovému účtu uvedenému mezi existujícími závazky žalovaného v návrhu na poskytnutí úvěru; dále je tato skutečnost soudu známa z úřední činnosti, jelikož tento dřívější úvěr je u zdejšího soudu předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]), tudíž jej soud nehodnotí jako vklad žalovaného. Žalovaný tento měsíc hospodařil se záporným zůstatkem cca mínus 52 000 Kč. V březnu 2019 do doby poskytnutí předmětného úvěru (dne 22. 3. 2019) nebylo připsáno hotovostním vkladem nic, žalovaný do té doby hospodařil se záporným z