26 C 81/2023-149 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 10. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 341 755,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 10. 2018 smlouvu o úvěru reg. [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému, k uspokojování bytových potřeb žalovaného, peněžní prostředky, formou spotřebitelského úvěru na bydlení, ve výši 800 000 Kč. Žalovaný úvěr ve výši 800 000 Kč čerpal dne 17. 10. 2018. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 11 282 Kč splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce spolu se smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky pro [žalobce/žalobkyně] Spotřebitelské úvěry. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej ke dni 20. 1. 2022 zesplatnila. Ke dni 28. 2. 2023 pak dlužná částka činí 427 231,88 Kč a sestává z jistiny ve výši 340 755,64 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o úvěru, z všeobecných obchodních podmínek pro [žalobce/žalobkyně] Spotřebitelské úvěry a přehledu splátek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 17. 10. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 800 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 11 282 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci a platit úrok ve výši 7,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [žalobce/žalobkyně] spotřebitelské úvěry. Dle čl. 9 všeobecných obchodních podmínek pro [žalobce/žalobkyně] Spotřebitelské úvěry, pokud je žalovaný v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle čl. I.7. Smlouvy o úvěru je v případě prodlení žalovaného s placením úvěru oprávněna kdykoliv žalovanému adresovat výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky, s tím, že pokud tak žalovaný ve lhůtě 30 dní od prvního upomenutí neučiní, je [žalobce/žalobkyně] oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. Dle čl. I. 7 Smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Dle části Smlouvy o úvěru nazvané„ Poplatky“ činí poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky 500 Kč; - z předsmluvních informací, že žalobkyně poskytla žalovanému informace týkající se úvěru; - z informací o klientovi, že žalovaný měl ke dni uzavření úvěrové smlouvy 1 splátkový kontrakt, měsíční splátky činily 4 060 Kč, nesplacená jistina celkem 1 441 401 Kč, neměl žádné dlužné či nesplacené splátky; - z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet], že žalovaný čerpal dne 17. 10. 2018 úvěr v celkové výši 800 000 Kč; - z oznámení o zesplatnění a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 22. 1. 2022 oznámila žalovanému, že všechny pohledávky z úvěru se stávají splatnými ke dni 20. 1. 2022 z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek úvěru. Žalobkyně dále žalovaného vyzvala k zaplacení částky 631 602,97 Kč; - z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 29. 10. 2021, z výzvy k zaplacení dluhu ke dni 6. 10. 2021, výzvy k zaplacení dluhu ke dni 4. 1. 2021, 1. upomínky a z dodejek soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní k úhradě dlužných splátek před zesplatněním úvěru, - z výpisu z účtu [číslo] že žalovaný uhradil dne 13. 7. 2022, tedy po zesplatnění úvěru, částku ve výši 284 931,85 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 17. 10. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o úvěru reg. [číslo]. Nedílnou součástí Smlouvy byly i Obchodní podmínky pro [žalobce/žalobkyně] Spotřebitelské úvěry. Žalobkyně poskytla žalovanému po splnění všech smluvních podmínek peněžní prostředky formou účelově vázaného spotřebitelského úvěru do celkové výše úvěrového limitu 800 000 Kč. Žalovaný dne 17. 10. 2018 čerpal od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 7,9 % ročně v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 11 282 Kč splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného měsíce. V případě, že žalovaný nedodrží termín a výši splátky nebo nesplatí ostatní peněžité závazky vyplývající ze Smlouvy, byla žalobkyně oprávněna po něm požadovat úrok z prodlení v zákonné výši i poplatek za zaslání každé výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posoudila s náležitou odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek úvěru, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalobkyni takto vznikl nárok požadovat rovněž poplatky za dvě odeslané výzvy k úhradě dlužné částky ve výši celkem 1 000 Kč (2 x 500 Kč). Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 20. 1.2022 za splatné. Dlužná jistina k 20. 1. 2022 činila 609 633,80 Kč. Žalovaný do zesplatnění úvěru zaplatil celkem 31 řádných úvěrových splátek po 11 282 Kč v celkové výši 349 742,00 Kč, z čehož byla částka 190 366,20 Kč použita na úhradu jistiny, částka 159 375,80 Kč na úhradu smluvních úroků. Následně před podáním žaloby žalovaný uhradil na jistinu úvěru ještě dne 13. 7. 2022 částku 284 931,85 Kč, z čehož byla částka ve výši 268 878,16 Kč započítána na úhradu dlužné jistiny úvěru a částka ve výši 16 053,69 Kč na úhradu dlužných smluvních úroků. Dlužná jistina tak činí ke dni podání žaloby částku ve výši 340 755,64 Kč, neboť žalovaný z poskytnuté částky 800 000 Kč uhradil na jistinu pouze částku 459 244,36 Kč. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 12. 2022. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu podání žaloby uhrazena 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ust. § 1968 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu