12 C 109/2024-113 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 2. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 384 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, ., a to dne 9. 2. 2023 ve výši 20 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový úvěr, který byl potvrzen odesláním ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky jsou uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Dále byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednaná možnost prodloužení si splatnosti, v rámci, které si žalovaný splatnost aktuálně splatné částky o jeden měsíc 2x prodloužil. Za prodloužení je účtován poplatek ve výši 1 980 Kč. K odkladu došlo dne 7. 3. 2023 a dne 11. 4. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailů. V souladu se smlouvou je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu, která mu byla naúčtována po 500 Kč dne 11. 12. 2023, dne 24. 11. 2023 a dne 11. 1. 2024. Dále byly žalovanému v následujících dnech účtovány účelně vynaložené náklady po 300 Kč dne 14. 11. 2023, dne 18. 12. 2023, dne 11. 1. 2023 a dne 2. 2. 2024 ve výši 130 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě celého dluhu předžalobní výzvou k plnění. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 19 384 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 894 Kč, z úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 9. 2. 2023 prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, . Tato smlouva o úvěru byla sjednána na základě Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a podepsána elektronickým podpisem. Byla sjednána výše úvěru 20 000 Kč s dalšími poplatky dle Sazebníku poplatků a jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách dle Splátkového kalendáře. Podle výpisu z účtu žalovaného došlo k převodu částky 20 000 Kč ze strany žalobkyně dne 9. 2. 2023. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného lustrací v registrech NRKL, BRKI a SOLUS. Žalobkyně vyhotovila Výpis čerpání a splátek, kde uvedla všechny předepsané splátky, provedené platby i účtované pokuty, poplatky a náklady. Žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu, a to i v rámci poslední výzvy dne 18. 12. 2023. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 1. 3. 2024 k úhradě dluhu ve výši 19 384 Kč a dle poštovního podacího archu byla žalovanému zásilka odeslána dne 4. 3. 2024.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Pokud se týká právního hodnocení, tak v řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 20 000 Kč na účet žalovaného, nicméně žalovaný své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil. Žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 452 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto ji přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.