17 C 177/2024-40 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 15. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 724 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde se žalovaný po odsouhlasení smluvní dokumentace a zaslání SMS kódu registroval. Žalovaný se zavázal zaplatit 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platbu. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaný jí poskytl výpisy z účtu, příp. výplatní listy, a že provedla lustraci v ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Dne 25. 8. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a téhož dne žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 28. 12. 2023. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 800 Kč, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 29. 12. 2023 do 9. 5. 2024 ve výši 924 Kč. Výzvu k plnění zaslala žalobkyně žalovanému dne 9. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: z výpisů z účtu žalovaného za období od 28. 3. 2023 do 24. 8. 2023 bylo zjištěno, že dne 24. 8. 2023 byla na účet připsána částka 15 000 Kč od , právnická osoba, , že z účtu odcházely platby v různé výši označené jako „Splátka úvěru Půjčka“, že každý měsíc byla na účet připsána mzda ve výši necelých 38 000 Kč a že z účtu několikrát do měsíce odcházely platby sázkařským společnostem Tipsport a Sazka; z výpisu účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2023 z účtu žalobkyně bylo na účet č. , č. účtu, zasláno 7 000 Kč; z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného; z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 9. 5. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána stejného dne. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým limitem do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m.; ze zesplatnění úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 12. 2023 bylo zjištěno, že ke dni 25. 12. 2023 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru poskytnutého žalovanému.5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 8. 2023 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku ve výši 7 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba ve výši 40 % p. m. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 25. 12. 2023. Žalovanému byla dne 15. 10. 2023 odeslána předžalobní výzva. Podle výpisu účtu žalovaného mu v období od 28. 3. 2023 do 24. 8. 2023 přicházela každý měsíc mzda ve výši necelých 38 000 Kč, dne 24. 8. 2023 mu byla připsána na účet částka 15 000 Kč jako půjčka od , právnická osoba, a několikrát do měsíce odcházely z účtu žalovaného platby sázkařským společnostem Tipsport a Sazka.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic