18 C 360/2023-51 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 12. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 12 515 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 29. 3. 2031 se žalobkyní [příjmení] smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa]. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 30 dnů. Sjednány byly také další volitelné služby (poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč). Žalovaná za trvání Smlouvy nehradila ničeho. Žalobkyně se po žalované domáhá uhrazení smluvní pokuty ve výši 600 Kč a vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila na Smlouvu ničeho, dostala se do a dne 29. 5. 2023 byl úvěr zesplatněn. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, že žalobkyně provedla dne 29. 3. [číslo] ověření bonity žalované; - ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2022 a se sazebníku poplatků, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč, celkem se žalovaná zavázala splatit 10 330 Kč do 30 dnů; - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaná byla informována o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…); - z opisu výpisu proplacení smlouvy, že dne 24. 4. 2023 byla na účet žalobkyně převedena částka 1 Kč; - z opisu výpisu proplacení smlouvy, že dne 29. 3. 2023 byla na účet žalované převedena částka 10 000 Kč; - z výpisu čerpání, splátek a úhrad za dobu od 29. 3. 2023 do 12. 9. 2023, včetně rekapitulace, že žalovaná uhradila 1 Kč, dluh činí částku 12 525 Kč; - z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 8. 2023 a poštovního podacího archu, že tento vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy, výzva byla odeslána dne 14. 8. 2023. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2023 úvěrovou smlouvu. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], www. [webová adresa]. Žalobkyně při uzavírání smlouvy hodnotila schopnost žadatele splácet. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalované dne 29. 3. 2023. Dne 24. 4. 2023 byla uhrazena částka 1 Kč, dále žalovaná neuhradila ničeho. Dne 3. 6. 2023 byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. V souladu s částí Smlouvy " Náklady úvěru", konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalované účtována smluvní pokuta, vypočtena jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta ve výši 300 Kč byla účtována dne 28. 6. 2023 Smluvní pokuta ve výši 300 Kč byla účtována dne 31. 7. 2023. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalované a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a smluvní pokuty, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní