21 C 176/2024-35 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 196 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč vrátit do , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, PINem, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 9 820 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, ve výši 2 376 Kč. Před podáním žaloby, dne , datum, , žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Soud učinil na základě předložených listin následující skutková zjištění:5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne , datum, byla z tohoto účtu byla odeslána na účet č. , č. účtu, platba 8 000 Kč.6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, vč. , právnická osoba, podmínek žalobkyně, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelovou zápůjčku ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč do , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. V čl. 2.3. smlouvy byla stanovena výše nákladů věřitele, které byl oprávněn požadovat po spotřebiteli. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník.7. Z upomínek ze dne , datum, a , datum, a z opakovaných výzev k úhradě ze dne , datum, , , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně v nich vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Odeslání upomínek a výzev nebylo zjištěno.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval písemně žalovaného k úhradě dluhu z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce, výzva byla žalovanému odeslána doporučeně prostřednictvím pošty dne , datum, .9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě celkem částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč do , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou dne , datum, .10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.11. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.21. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).22. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy