22 C 141/2024-58 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácené peníze poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 15. 8. 2023. Dále se domáhá v souvislosti s uvedenou smlouvou zaplacení smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 420 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně zaslala žalovanému bezhotovostně na účet č. , č. účtu, dne 15. 8. 2023 částku 3 000 Kč a dne 30. 8. 2023 částku 7 000 Kč (výňatky z výpisů z účtu, č. l. 8-9).5. Žalovaný byl před podáním žaloby v souvislosti s předmětnou smlouvou vyzván k úhradě částky 31 027,99 Kč, výzva byla odeslána 9. 5. 2023 (předžalobní výzva č. l. 14, podací lístek č. l. 10).6. Žalovaný žalobkyni poskytl fotografie svého občanského a řidičského průkazu (č. l. 12-13).7. Žalobkyně a žalovaný se dne 15. 8. 2023 dohodli na obsahu smlouvy č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakované čerpání částky do limitu 30 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet půjčené peníze prostřednictvím měsíčních splátek, zavázal se hradit úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo uvedeno 5535,53 %; smlouva obsahuje mimo jiné ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení; mezi kontakty uvedl žalovaný adresu trvalého pobytu (smlouva o úvěru č. l. 15-16).8. Písemnost ze dne 15. 12. 2023 byla adresována žalovanému na adresu trvalého pobytu, a obsahuje informaci o zesplatnění úvěru č. , hodnota, pro opakované porušování smluvních podmínek; současně obsahuje výzvu k zaplacení dluhu do 3 dnů od doručení dopisu (č. l. 31).9. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu č. , č. účtu, , který je účtem žalovaného, a to za období září 2020, dále prosinec 2022 až únor 2023 (č. l. 17-30). Za září 2020 jsou celkové výdaje na účtu žalovaného o cca 10 tis. Kč vyšší než celkové příjmy, výpis obsahuje velké množství sázkových úhrad, výpis obsahuje příjem cca 30 tis. Kč od , Anonymizováno, . Výpisy za prosinec 2022 až únor 2023 obsahují vždy příjem od stejné společnosti (ve výši 37 – 46 tis. Kč), měsíční výdajové položky vždy přesahují 50 tis. Kč (v lednu 2023 cca 129 tis. Kč), celkové saldo je za všechny tři měsíce mírně kladné (936,33 Kč).10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému v srpnu 2023 částku 10 000 Kč, žalovaný mohl čerpat částky opakovaně do limitu 30 000 Kč, účastníci smlouvy sjednali úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo uvedeno 5535,53 %. Žalobkyně před uzavřením smlouvy měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, které bezprostředně nepředchází okamžiku poskytnutí úvěru (cca půl roku staré výpisy z účtu). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě žalované částky.11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.12. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.13. Soud nejprve výrokem I podle § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu, ve kterém vzala žalobkyně žalobu zpět podáním doručeným soudu dne 1. 11. 2024.14. Při hmotněprávním posouzení soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.16. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pro nadbytečnost se nezabýval souladem smlouvy s dobrými mravy ve § 588 občanského zákoníku.17. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když vycházela ze zastaralých podkladů a neopatřila si aktuální informace k posouzení příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalovaného. Pro úplnost soud poukazuje také na to, že obecně standardu odborné péče neodpovídá, pokud jsou výdaje spotřebitele určeny paušální (fiktivní) částkou bez toho, aby byly zkoumány reálné výdaje konkrétního spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Postup žalobkyně vedl k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného.20. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku a smluvní pokuty, jelikož na tyto položky žalobkyni nevznikl nárok (nebyly platně sjednány).21. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny 10 000 Kč.22. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Jelikož žalovaný své možnosti nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021), soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Po zohlednění kapitalizovaného příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel soud ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí) je žalobkyně částečně úspěšnější (příslušenství, ohledně kterého žalobkyně vzala žalobu zpět tvoří částku 1 216,60 Kč a běžící úrok z prodlení tvoří částku 721,80 Kč), konkrétně úspěch žalobkyně představuje 58 % vs. úspěch žalovaného 42 %. Žalobkyně proto má právo na náhradu 16 % nákladů řízení.24. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 2 452