12 C 264/2025-55 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr s možností postupného čerpání. Žalobkyně tvrdila, že posuzovala a ověřovala úvěruschopnost žalovaného a poté došlo k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, .cz tak, že žalovaný vyplnil žádost i veškeré požadované údaje, a obdržel návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil včetně sjednaných poplatků. Dne , datum, byly žalovanému poskytnuty na jeho účet finanční prostředky ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala v žalobě zaplacení jistiny , částka, , poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty, když vyzvala žalovaného marně k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalobkyně vzala podáním ze dne , datum, žalobu částečně zpět co do výše , částka, , která odpovídá smluvnímu úroku, poté co byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení dne , datum, . V této části bylo tedy řízení zastaveno výrokem I. rozsudku dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a to bez dotazu na stanovisko žalovaného, když zpětvzetí bylo učiněno před prvním jednáním ve věci.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žalobkyní tvrzené skutečnosti nijak nerozporoval. Na výzvu soudu dle ust. § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil a soud tak uplatnil fikci souhlasu dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání již v žalobě a soud tak rozhodl ve věci v souladu s ust. § 115a) o. s. ř. bez jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně vyhotovila dne , datum, Výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které vyhodnotila jako úspěšné. Autorizovala ověření jeho totožnosti náhledem na jeho bankovní účet. Kde zohlednila jeho identifikované příjmy. Žalovaného seznámila s informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů. Poté uzavřela dne , datum, s žalovaným dálkovou formou Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne úvěr ve výši , částka, . Ve smlouvě se žalovaný zavázal splatit úvěr spolu s poplatky ve splátkách dle splátkového kalendáře. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz. Žalobkyně pak upomínala žalovaného o zaplacení dluhu dne , datum, emailem. Právní zástupce žalobkyně vyzval předžalobně žalovaného k uhrazení dlužné částky dne , datum, a dle podacího lístku zásilku odeslal žalovanému doporučeně téhož dne.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení prokázala, že uzavřela s žalovaným dne , datum, platnou smlouvu o úvěru, na základě, níž žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, , který byl žalovaný povinen splatit v pravidelných splátkách. Jednáním žalobkyně jako věřitele a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť věřitel převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny úvěru, poplatků, smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. když ve zbytku ohledně smluvního úroku byla vzata žaloba zpět a řízení výrokem I. částečně zastaveno.13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, . V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí věci s přípravou, podání žaloby a výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po , částka, dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek.14. O lhůtě plnění ve výroku II. a III. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. , adresa, plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.