14 C 163/2026-18 – Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, pod č. j. , spisová značka, ve výši 5 000 Kč měsíčně splatnou k rukám matky, a to s účinností od , datum, , a to s argumentací, že jeho vyživovací povinnost zanikla, neboť žalovaná je schopna se již sama živit.2. Žalovaná procesním úkonem vůči soudu uznala nárok žalobce, když souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti.3. Podle § 153a odst. 1 věta prvá, o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.4. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).5. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.6. Vzhledem k tomu, že se nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír a žalovaná svým procesním úkonem vůči soudu uznala nárok žalobce, soud rozhodl při splnění zákonných podmínek dle § 153a o. s. ř. rozsudkem pro uznání. V souladu s ust. § 153a odst. 4 o. s. ř. pak soud jen pro vydání rozsudku pro uznání nenařizoval jednání.7. O soudním poplatku soud nerozhodoval, neboť řízení se týkalo vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, které je ze zákona věcně osvobozeno.8. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když soud přihlédl k povaze projednávané věci, jakož i skutečnosti, že se jedná o vzájemnou vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi, přihlédl k postoji obou účastníků a dospěl k závěru, že je o nákladech řízení třeba rozhodnout negativně.