22 C 176/2025-99 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 22 988,24 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 13. 10. 2024. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 17 451 Kč, výdaje žalovaného byly zjištěny z informací uvedených žalovaným. Dále se domáhá částky 457,41 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení) jako poplatku za poskytnutí tranší úvěru. V neposlední řadě se domáhá částky 9 991,13 Kč jako smluvní pokuty za prodlení v době od 15. 11. 2024 do 13. 2. 2025. Žalovaný dosud uhradil částku 1,44 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně se s žalovaným dne 13. 10. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 75 300 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,442 % denně, tj. cca 161 % ročně (smlouva č. l. 11-13).5. Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně dne 13. 10. 2024 částku 1 600 Kč, dne 15. 10. 2024 částku 900 Kč, dne 20. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 1 200 Kč, dne 22. 10. 2024 částku 1 200 Kč, dne 22. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 23. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 23. 10. 2024 částku 1 800 Kč, dne 24. 10. 2024 částku 1 100 Kč, dne 25. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 25. 10. 2024 částku 400 Kč, dne 28. 10. 2024 částku 1 200 Kč, dne 28. 10. 2024 částku 1 200 Kč, dne 28. 10. 2024 částku 4 000 Kč, dne 29. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 29. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 29. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 29. 10. 2024 částku 400 Kč, dne 29. 10. 2024 částku 300 Kč, dne 30. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 30. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 31. 10. 2024 částku 500 Kč, dne 31. 10. 2024 částku 300 Kč, dne 31. 10. 2024 částku 390 Kč a dne 1. 11. 2023 částku 500 Kč, 1. 11. 2023 částku 500 Kč a 1. 11. 2023 částku 500 Kč, tj. celkem 22 990 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 45-46).6. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že se při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nezabývala faktickými výdaji žalovaného (zejm. č. l. 92). Žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 22 000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 17 451 Kč, dále z vypočítaných minimálních výdajů 6 255 Kč, z měsíčních výdajů na půjčky ve výši 2 000 Kč, z výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč, z ostatních zbytných výdajů ve výši 500 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 40).7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou (předžalobní výzva č. l. 37 vč. podacího lístku č. l. 36).8. Z výpisu z účtu žalovaného , IBAN, pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik za období od 14. 10. 2023 do 13. 10. 2024 je zřejmé, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 0,10 Kč, žalovaný splácel úvěr označený jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dále byla žalovanému vyplacena podpora v nezaměstnanosti, a to dne 28. 5. 2024 ve výši 288 Kč, dne 17. 6. 2024 ve výši 8 618 Kč, dne 12. 7. 2024 ve výši 8 618 Kč, dne 13. 8. 2024 ve výši 8 618 Kč, dne 16. 9. 2024 ve výši 8 618 (výpis z účtu č. l. 81-91).9. Z výpisu z účtu žalovaného , IBAN, pořízeného automatizovaným systémem , Anonymizováno, za období od 19. 10. 2023 do 13. 10. 2024, je zřejmé že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek byl záporný a činil – 991,56 Kč, žalovaný v uvedeném období splácel úvěr označený jako , Anonymizováno, a úvěr označený jako , Anonymizováno, , na účtu jsou opakovaně příchozí platby od společnosti , právnická osoba, ., dne 19. 10. 2023 ve výši 15 782 Kč, dne 16. 11. 2023 ve výši 21 450 Kč, dne 19. 12. 2023 ve výši 21 167 Kč, dne 19. 1. 2024 ve výši 13 926 Kč, dne 19. 2. 2024 ve výši 9 510 Kč, dne 19. 4. 2024 ve výši 17 574 Kč, dne 20. 5. 2024 ve výši 7 303 Kč, dále dne 15. 3. 2024 byly žalovanému vyplaceny nemocenské dávky za dobu 19. 1. 2024 – 29. 2. 2024 ve výši 21 130 Kč, dne 10. 4. 2024 nemocenské dávky za dobu 1. 3. 2024 – 31. 3. 2024 ve výši 17 447 Kč a dne 19. 4. 2024 nemocenské dávky za dobu 1. 4. 2024 . 14. 4. 2024 ve výši 7 966 Kč, dále jsou zde mimo jiné uvedeny opakovaně platby kartou ve výši něco přes 8 EUR, s popisem , Anonymizováno, , kupříkladu v období od 1. 10. 2024 do 5. 10. 2024 jde o 16 takových plateb, dále jsou zde opakované platby ve výši kolem 9 USD, s popisem , Anonymizováno, dále jsou zde v 12/2023 opakovaně uvedeny platby kartou s popisem , Anonymizováno, , Anonymizováno, či , Anonymizováno, (výpis z účtu č. l. 64-81).10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným 13. 10. 2024 dohodla na obsahu smlouvy, na základě které mu poskytla celkem částku 22 990 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil cca 161 % ročně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalovaného a vycházela ze sdělených údajů. Nadto z doložených výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný měl příjem od společnosti , právnická osoba, . pouze do 04/2024, když poslední platba od uvedené společnosti mu byla vyplacena dne 20. 5. 2024, následně od 05/2024 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 8 618 Kč měsíčně. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil částku 1,44 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.12. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.14. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.15. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Uvedené vedlo k nesprávnému závěru žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného. Nadto z výpisů z účtu je zřejmé, že žalobkyně ani řádně neověřila příjmy žalovaného, když vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 17 451 Kč, avšak žalovaný od 05/2024 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 8 618 Kč měsíčně.16. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný obdržel částku 22 990 Kč a již uhradil částku 1,44 Kč, žalobkyně proto má nárok na částku 20 988,56 Kč, v žalobě však žádala jistinu pouze ve výši 22 988,24 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.17. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalo