22 C 3/2026-78 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 25 589,40 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 80 124,91 Kč za období od 7. 2. 2023 do 23. 12. 2023, která měla být sjednána ve smlouvě ze dne 15. 7. 2022 č. , hodnota, . Smluvní pokuta za předchozí období ve výši 8 412,60 Kč byla zdejším soudem žalobkyni v minulosti přiznána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Dne 15. 7. 2022 podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr s celkovou výší 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 66,86 % ročně formou 42 měsíčních splátek ve výši 4 346 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit celkem 182 532 Kč, RPSN ze smlouvy činí 91,67 %. Žalobkyně k tomuto návrhu dne 15. 7. 2022 připojila akceptační doložku (zjištěno z návrhu na č. l. 13-15, formuláře na č. l. 53-56, prohlášení klienta na č. l. 51-52). V červenci 2022 poskytovaly banky fyzickým osobám neúčelové spotřebitelské úvěry ve výši 70 000 Kč na 42 měsíců s úrokovou sazbou od 5,9 % do 16,9 % ročně (zjištěno z přípisů bank na č. l. 30, 33, 39, 64, 67). Dne 15. 7. 2022 vyplnila žalovaná formulář hodnocení klienta, ve kterém uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou ve , podezřelý výraz, , adresa, , její pravidelný čistý příjem činí 24 100 Kč, žije sama ve vlastním bydlení a její pravidelné měsíční výdaje spočívají v nákladech na bydlení ve výši 3 568 Kč a životním minimu ve výši 4 250 Kč (přičemž nemá žádné náklady na splátky jiných úvěrů, jakož ani na dopravu, záliby apod.) a disponuje volnými zdroji pro splácení úvěru ve výši 15 282 Kč měsíčně (formulář na č. l. 48). Na bankovní účet žalované byla od plátce , podezřelý výraz, , adresa, připsána v dubnu částka 30 952 Kč, v květnu 2022 pak částka 21 986 Kč, v červnu 2022 částka 22 629 Kč a v červenci částka 27 738 Kč (výpisy z účtu a detaily transakcí na č. l. 50, 58-61). Žalobkyně ověřovala totožnost žalované z občanského průkazu (kopie OP na č. l. 46-47). V době podepsání návrhu provedla žalobkyně skóring žalované v registru NRKI; žalovaná dosáhla skóre 328- kategorie II. (vyšší bod do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů) (výpis z NRKI na č. l. 49), přičemž měla čistý výpis z registru SOLUS (výpis ze SOLUS na č. l. 57). Dne 23. 10. 2022 sepsala žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru č. , hodnota, adresované žalované, ke dni zesplatnění činila dlužná původní jistina úvěru 70 000 Kč (oznámení na č. l. 11). Dne 3. 10. 2025 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu (výzva na č. l. 9, 10, podací arch na č. l. 8). Zdejší soud vydal dne 8. 3. 2023 pod č. j. , spisová značka, platební rozkaz, kterým uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 81 522 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 522 Kč ve výši 15 % ročně od 25. 10. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 8 412, 60 Kč, úrok ve výši 66,86 % p. a. z částky 70 000 Kč za období od 25. 10. 2022 do 15. 11. 2022 ve výši celkem 2 747,58 Kč, dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 70 000 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za období do 25. 10. 2022 dosáhne částky 219 038 Kč, a náhradu nákladů řízení ve výši 16 597 Kč. Uvedený platební rozkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 12. 8. 2023 (platební rozkaz na č. l. 12).5. Soud dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu.6. Žalobkyně vyjádřila dne 15. 7. 2022 vůli poskytnout žalované finanční částku, žalovaná vyjádřila vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek společně s úrokem vrátit, úrok byl uveden ve výši 66,86 % ročně, RPSN ve výši 91,67 %; smlouva obsahuje mimo jiné ujednání (čl. 6.5) o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z „Nové jistiny úvěru“ (po zesplatnění úvěru má být tvořena dosud nesplacenou jistinou a přirostlými dosud nesplacenými úroky). Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila nebankovní registr klientský informací a registr SOLUS, od žalované si opatřila filtrovaný výpis z účtu obsahující příjem ze zaměstnání za poslední 4 měsíce, výdaje určila hypoteticky s využitím údaje o životním minimu, dále vycházela z výdajů na bydlení uvedených žalovanou ve výši 3 568 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, své závazky jakkoliv neplnila. Zdejší soud v minulosti rozhodl platebním rozkazem o tom, že žalobkyni náleží nárok na smluvní pokutu založenou na stejném základě (nyní se liší pouze období, za které je smluvní pokuta požadována).7. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku);8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.9. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádným (s náležitou odbornou péčí) způsobem neprověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když při zvažování výdajů žalované vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovanou, přičemž uvedenou výši výdajů žalobkyně nikterak neověřovala (k nutnosti zkoumat faktické výdaje srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).10. Vedle toho shledal soud její neplatnost i z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 66,86 % ročně, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle (nového) občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšším úrokem do 17,9 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná úroková sazba převyšuje maximální bankovní úvěrovou úrokovou sazbu více než trojnásobně, a za této situace je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.11. Pokud jde o předchozí rozhodnutí zdejšího soudu (platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2023, čj. , spisová značka, ), kterým bylo žalobkyni u obdobného nároku (lišilo se pouze období) pravomocně vyhověno, soud poukazuje na to, že podle § 135 o. s. ř. není takovým rozhodnutím vázán, pouze z něho vychází. K tomu je třeba poukázat, že rozhodnutí bylo vydáno ve formě platebního rozkazu, tudíž neobsahuje odůvodnění a výše uvedenými otázkami se výslovně nezabývá. Úvaha o vydání platebního rozkazu vychází podle § 172 odst. 1 o. s. ř. pouze ze zhodnocení skutečností (tvrzení) uváděných žalobcem, aniž by byly před vydáním platebního rozkazu předmětem dokazování. V neposlední řadě soud poukazuje na skutečnost, že judikatura dotýkající se problematiky úvěrových smluv a ochrany spotřebitele se neustále vyvíjí směrem ve prospěch ochrany spotřebitele (o tom svědčí i výše odkazované aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale i další judikatura např. i Soudního dvora Evropské unie).12. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, žalobkyně nemůže mít nárok na požadovanou smluvní pokutu, jelikož nebyla platně sjednána, žalovaná se proto nemo