24 C 15/2026-44 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu spotřebitelského úvěru č. , hodnota, poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, po prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve výši 20 000 Kč dne 29. 7. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 28. 9. 2021 za smluvní úrok 0 Kč. Předmětem návrhu je částka 20 000 Kč představující poskytnutou jistinu úvěru. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 7. 2021 – mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 29. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému dne 29. 7. 2021 částku 20 000 Kč výplatou v hotovosti v prodejně společnosti , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 30 dnů za 0 % p. a., případně měl možnost dobu úvěru prodloužit až na 360 dní.- Upomínkou ze dne 18. 9. 2021, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 20 450 Kč.- Opakovanými upomínkami ze dne 18. 9. 2021, 20. 9. 2021, 28. 9. 2021 - žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky naposledy ve výši 20 750 Kč, přičemž vždy k dlužné jistině ve výši 20 000 Kč byly proúčtovány poplatky za upomínku a smluvní pokuta. Splatnost pohledávky nastala 28. 9. 2021.- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2022 – žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému, což původní věřitel žalovanému řádně oznámil- výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 2. 2022 vč. podacího lístku – žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky před podáním žaloby4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:- Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 29. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému dne 29. 7. 2021 částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 30 dnů za 0 % p. a., případně tuto dobu mohl prodloužit až na dobu 360 dnů. Žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 18. 2. 2022. Žalovaný svoji povinnost nesplnil ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. Splatnost pohledávky nastala 28. 9. 2021.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Požadavek důkladného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá rovněž z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje povinnost soudů zkoumat, zda poskytovatel úvěru neporušil svou povinnost důkladného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostateč