7 C 195/2020-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u místně nepříslušného Okresního soudu v Ostravě dne [datum] postoupenou podepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru [částka] s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále se smluvní úrok [částka], administrativní poplatek [částka], poplatek za odeslání upomínek1 [částka], smluvní pokutu [částka] s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku [částka], současně mezi stranami byl dohodnut administrativní poplatek [částka], kapitalizovaný smluvený úrok [částka], celková částka [částka] měla být splacena do [datum]. Žalobkyně požaduje přiznat dále smluvní pokutu 0,1% denně ode dne [datum] do [datum] z částky [částka] ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dle § 115a o.s.ř. postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku [částka], současně mezi stranami byl dohodnut administrativní poplatek [částka], kapitalizovaný smluvený úrok [částka], celková částka [částka] měla být splacena do [datum]. Žalobkyně požaduje přiznat dále smluvní pokutu 0,1% denně ode dne [datum] do [datum] z částky [částka] ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena [datum]. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalovaného jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalovaného, a to jeho korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu na ohlašovně pobytu [stát. instituce], jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalovaného chbí údaje ohledně jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, zejména jeho zdroj příjmu a jeho výdaje, případně další závazky, není-li žadatel zatížen exekucemi. Žalovaný nehradil žalobkyni na úvěr ničeho. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru [částka], dále administrativního poplatku [částka], kapitalizovaného smluveného úroku [částka], celkem [částka] mělo být zaplaceno do [datum]. Žalobkyně požaduje přiznat dále smluvní pokutu 0,1% denně ode dne [datum] do [datum] z částky [částka] ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. (Prokázáno kartou klienta [anonymizováno] [číslo], smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, dokladem o převodu jistiny úvěru ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], sdělení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum]). 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný sice se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovaného nevyzval k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, že je zaměstnán. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími doklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši [částka] bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky [částka], a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení výše prokázané jistiny úvěru, a to smluvní pokuty, smluvených úroků a náklady za upomínání soud zamítnul, jak je zřejmé z výroku rozsudku v odst. I. 11. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz, je povinna žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši [částka] dle položky 2/3 a položky 1/1 a) Přílohy zákona o soudních poplatcích [číslo] Sb. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.