109 C 34/2020-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 24 326 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku žalobního návrhu s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] když žalovaný tuto smlouvu podepsal [datum] a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 150,91 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 705 Kč splatných k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2015 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši 19 000 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaný předložil pracovní smlouvu zaměstnavatele [právnická osoba] dokládající pracovní poměr na dobu neurčitou, částečný výpis z bankovního účtu za srpen a září 2015 a jeho náklady na živobytí činily 7 800 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 11 200 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. V souladu se smlouvou byl dne 11. 11. 2016 žalovanému poskytnut žalobkyní revolving (další finanční prostředky) ve výši 12 890 Kč a tím došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 18 měsíčních splátek ve výši 30 690 Kč. Výpůjční úroková sazba revolvingu (vyjádřená ve smlouvě jako roční efektivní sazba) činila 112,1% ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 29 x 1 705 Kč, celkem 49 445 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky č. 30, a to 1 x 221,65 Kč, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 30 splatné dne 12. 5. 2018. K datu 12. 7. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 18 183,60 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 14. 7. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně takto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 15 870,01 Kč ode dne 14. 7. 2018 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil další tři splátky po 1 705 Kč, naposledy 24. 7. 2019 a celkem tak žalobkyni zaplatil na předmětnou smlouvu částku 54 560 Kč. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 13 068,60 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku18 183,60 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 15 870,01 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 313,59 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 12.1 smlouvy 221 Kč, c) smluvní pokutu dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 14. 7. 2018 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 24. 8. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 11 037,45 Kč, d) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne 14. 7. 2018 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 77,59 %. Žalovaný nereagoval na zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 13. 1. 2021, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, přítomný zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval s poukazem na skutečnost, že v mezidobí byla žaloba vzata částečně zpět v části požadovaného úroku podáním z 8. 12. 2020 a v tomto rozsahu navrhl řízení zastavit. Dále uvedl, že po podání žaloby u soudu již nebyla na dluh uhrazena žádná částka. 4. V souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z listin předložených žalobkyní a provedeného dokazování. V rozsahu částečného zpětvzetí žalobního návrhu ohledně požadovaného úroku soud řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. 5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2020 včetně podacího archu z 6. 8. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. Dále soud provedl důkaz sdělením KB, a.s. a ČS, a.s. tom, s jakou úrokovou sazbou poskytovaly tyto bankovní ústavy spotřebitelům úvěr bez sjednaného účelu ve výši 18 000 Kč na 24 měsíců v listopadu 2015 a zjistil, že úroková sazba činila l podle KB, a.s. ve výši 11,39 % ročně a ČS, a.s. ve výši 19,9 % ročně. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti ž