116 C 13/2021-48 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 715 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 26 102 Kč od 23. 8. 2019 do 15. 11. 2019, z částky 20 899 Kč od 16. 1. 2019 do 15. 12. 2019, z částky 23 696 Kč od 17. 12. 2019 do 31. 1. 2020, z částky 22 493 Kč od 1. 2. 2020 do 14. 2. 2020, z částky 21 290 Kč od 15. 2. 2020 do 20. 3. 2020, z částky 20 087 Kč od 21. 3. 2020 do 16. 4. 2020, z částky 18 884 Kč od 17. 4. 2020 do 15. 5. 2020, z částky 17 681 Kč od 16. 5. 2020 do 29. 6. 2020, z částky 16 478 Kč od 30. 6. 2020 do 14. 8. 2020, z částky 15 275 Kč od 15. 8. 2020 do 16. 9. 2020, z částky 14 072 Kč od 17. 9. 2020 do 29. 9. 2020, z částky 12 869 Kč od 30. 9. 2020 do 16. 10. 2020, z částky 11 666 Kč od 17. 10. 2020 do 16. 11. 2020, z částky 10 463 Kč od 17. 11. 2020 do 16. 12. 2020 a z částky 9 260 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 62,5 % ročně jdoucím z částky 20 862,93 Kč od 23. 8. 2019 do 31. 1. 2020, z částky 20 495,21 Kč od 1. 2. 2020 do 14. 2. 2020, z částky 19 292,21 Kč od 15. 2. 2020 do 20. 3. 2020, z částky 18 089,21 Kč od 21. 3. 2020 do 16. 4. 2020, z částky 16 886,21 Kč od 17. 4. 2020 do 15. 5. 2020, z částky 15 683,21 Kč od 16. 5. 2020 do 29. 6. 2020, z částky 14 480,21 Kč od 30. 6. 2020 do 14. 8. 2020, z částky 13 277,21 Kč od 15. 8. 2020 do 16. 9. 2020, z částky 12 074,21 Kč od 17. 9. 2020 do 29. 9. 2020, z částky 10 871,21 Kč od 30. 9. 2020 do 16. 10. 2020, z částky 9 668,21 Kč od 17. 10. 2002 do 16. 11. 2020, z částky 8 465,21 Kč od 17. 11. 2020 do 16. 12. 2020 a z částky 7 262,21 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, nejvýše však v částce 86 616 Kč s odůvodněním, že dne [datum] uzavřeli mezi sebou účastníci smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalobkyní žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 83,91 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 1 203 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši cca 30 800 Kč představující mzdu vyplácenou zaměstnavatelem [anonymizována dvě slova] [obec], žalovaný předložil výplatnice za měsíce září a říjen 2017, náklady na živobytí činily 11 254 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že u žadatele o úvěr jsou volné zdroje ke splácení, a to ve výši 18 546 Kč i po odečtení tisícikorunové rezervy, úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, a žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. Žalovaný požádal o odklad splátek od 17. 9. 2018 do 16. 12. 2018 z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru a žádosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně vyhověno, čímž tak došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek číslo 9, 10 a 11 po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17. 9. 2018 do 16. 12. 2018 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobkyni na poskytnutý úvěr uhrazeno ničeho, přičemž v důsledku tohoto prodlení následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle něhož platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení o délce 65 dnů s úhradou u splátky číslo 18 splatné dne 17. 6. 2019 a k datu 21. 8. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, kdy podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 24 140 21 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že ještě před tímto zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou první splátky vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 18 a 19, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2× 499 Kč, přičemž tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že v důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dní s tím, že žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 3, 4, 13, 18 a 19, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2× 200 Kč, kdy tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode vzniku práva na zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 9 455,18 Kč, kdy podle bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení této smluvní pokuty vyčíslené sazbou 0,1 % z dlužné nové a postupně se snižující jistiny úvěru ve výši 24 104,21 Kč za období od 23. 8. 2019 až do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 10. 9. 2019. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 62,5 % ročně sjednaného v bodě 2.2. smlouvy s tím, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, nejvýše však na tomto úroku požaduje zaplacení částky 86 616 Kč, jak je tento limit stanoven smlouvou. Po zesplatnění celého úvěru žalobce žalobkyni přitom uhradil dne 15. 11. 2019, dále dne 16. 12. 2019, 31. 1. 2020, 14. 2. 2020, 20. 3. 2020, 16. 4. 2020, 15. 5. 2020, 29. 6. 2020, 14. 8. 2020, 16. 9. 2020, 29. 9. 2020, 16. 10. 2020, 16. 11. 2020 a konečně dne 16. 12. 2020 pokaždé částku 1 203 Kč. Ničeho dalšího však žalobkyni již neuhradil, ač k tomu byl ještě před podáním žaloby žalobkyní vyzván. 2. Podáním ze dne 17. 8. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět o úrok ve výši 27,5 % ročně jdoucí z částek za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o. s. ř. třeba. 3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že má za to, že žalobkyni zaplatil už dost, má proto za to, že půjčku již zcela uhradil, respektive i přeplatil. Namítl, že úrok ve výši 82 % ročně je naprosto nepřiměřený. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy u úvěru [číslo] ze dne [datum], jakož i z nesporných tvrzení účastníků, kdy ani žalovaný žádné z podstatných žalobních tvrzení žalobkyně nerozporoval (uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru), soud vzal prokázána tvrzení žalobkyně, přičemž na tato tvrzení proto soud v dalším pro stručnost odkazuje, neboť je nadbytečné tyto skutečnosti, jak ostatně byly žalobkyní podrobně a rozsáhle v žalobě popsány (viz výše) opětovně a také poněkud redundantně opakovat. 5. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky a dohodnutý úrok, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky žalob