26 C 1/2021-23 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Podaným návrhem u soudu se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán zaplatit jí ve výroku tohoto rozsudku uvedenou částku s příslušenstvím a nahradit náklady tohoto řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne 19. 7. 2020 v 09:37 hod porušil svoji povinnost cestujícího, neboť v [obec], v dopravním prostředku DP na lince č. C, kterou žalobkyně provozuje, se neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem, o čemž byl na místě sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole a byla mu proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platné jízdenky. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkovou pohledávku v částce 1 524 Kč žalobkyni v době splatnosti a ani později nezaplatil, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z tvrzení žalobkyně a listin, které označila k důkazu a kterým nikdo neodporoval, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu a soud proto na něj odkazuje. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný porušil ve shora uvedené době povinnosti cestujícího, neboť se při jízdě v dopravním prostředku provozovaným žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému za tuto jízdu bez platné jízdenky. S ohledem na uvedená zjištění soud podané žalobě vyhověl a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné pohledávky, na který žalobkyni svědčí nárok podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. 5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2550 a násl. o. z., podle § 7 odst. 5, 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., v platném znění, § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., v platném znění (dále též silniční zákon), resp. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., v platném znění, o drahách. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.