37 C 111/2021-45 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 19. 4. 2021 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 7 067,55 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] měla uzavřít dne [datum] s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr vyčerpaný v celkové částce 3 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 567,55 Kč. Žalovaná tento svůj závazek nesplnila, žalobci tak vznikl nárok na vrácení úvěru s poplatkem za jeho poskytnutí celkem v částce 7 067,55 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. K jednání nařízenému na [datum] se žádný z účastníků nedostavil, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalované. 4. Soud provedl důkaz výpisem z účtu žalované za [měsíc] [rok], formulářem smlouvy o úvěru ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne [datum] připsána částka 3 500 Kč od společnosti [právnická osoba] Tato společnost pak měla s žalovanou uzavřít dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 3 500 Kč, který žalovaná zcela vyčerpala, a který se měla žalovaná zavázat vrátit ve lhůtě do [datum] společně s poplatkem 3 567,55 Kč. Žalovaná částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátila, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala, tedy 3 500 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Pokud pak žalovaná tuto částku obdržela od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované, uvedl jen lustraci veřejně dostupných databází„ ISIR, CEE, CRKI, EUCB“, aniž by ale tuto skutečnost nějak doložil či prokázal, tímto tak porušil zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala. 11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která měla ve věci úspěch v převažující části předmětu řízení a měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení doposud nevznikly.