37 C 259/2020-51 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 16. 9. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaným úrokem v částce 1 275,30 Kč a náklady spojenými s uplatnění pohledávky ve výši 1 125 Kč, neboť dne 27. 2. 2017 měl právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřít smlouvu revolvingovém úvěru do výše uvěrového limitu 35 000 Kč, který měl žalovaný vyčerpat v částce 5 000 kč, na kterou ale neučinil žádnou splátku a ke dni [datum] se dluh stal splatným celý. Současně měl žalobci vzniknout nárok na 8,5% měsíční úrok z úvěru za dobu od [datum] do [datum] a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 125 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] pak byla takto vzniklá pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému na [datum] se žádný z účastníků nedostavil, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. 4. Soud provedl důkaz výpisem z účtu žalovaného za [měsíc] [rok], formulářem smlouvy o úvěru ze dne [datum], smlouvami postoupení pohledávek, ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které měla být žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr až do výše 35 000 Kč, na který žalovaný vyčerpal částku 5 000 Kč, a který měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami, což žalovaný neučinil a částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátil, smlouvami o postoupení pohledávek pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy 6 600 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, uvedl jen lustraci veřejně dostupných databází„ ISIR, CEE, CRKI, EUCB“, aniž by ale tuto skutečnost nějak doložil či prokázal, tímto tak porušil zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal a ve zbývající části nároky žalobce představující smluvní náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní úrok z poskytnutého úvěru plynoucí z neplatně uzavřené smlouvy jako nedůvodné zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 5 000 Kč na jistině, která byla žalované uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 6 125 Kč představující jistinu dluhu spolu s uplatněnými náklady na upomínání) ve výši 81,6% uplatněného nároku, úspěch žalovaného ve zbývající části jistiny (1 125 Kč uplatněný na nákladech upomínání, ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 18,4% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 63,2% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy ve výši 1 368 Kč, žalobce má právo na náhradu 63,2% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 941 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.