9 C 163/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 116 Kč spolu se sjednaným úrokem od 11. 8. 2016 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 27. 11. 2018 do zaplacení z částky 14 698,29 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 804 Kč, odměnou za zpracování a doručení 2 918 Kč, odměnou za administrativní činnost (splácení v hotovosti) 10 094 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 581 Kč, konče 10. 8. 2016. Žalovaný uhradil pouze 10 900 Kč a dluží 14 698,29 Kč na jistině, 1 086,55 Kč na úroku, 1 868,30 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 6 462,86 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání na den 14. 12. 2021 se nikdo z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně písemně omluvil její i svou nepřítomnost při jednání a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti, na podané žalobě žalobkyně v celém rozsahu setrvala. Omluva žalovaného byla doručena soudkyni až po skončení jednání. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku, předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020 a zjistil následující skutkový stav: společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 14 816 Kč, představující součet úroku 1 804 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 918 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 10 094 Kč. Celkovou dlužnou částku 34 816 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 581 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Jaké informace o svých osobních a majetkových poměrech žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, žalobkyně neuvedla, když zákaznická karta žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně dohledána. Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. 8. Jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěryschopnost žalovaného, z jakých informací a dokladů vycházel, není zřejmé a pokud v tomto směru bylo tvrzeno, že před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet zkoumal, tak ničeho nebylo prokázáno, když zákaznická karta nebyla dohledána. Žalobkyně neprokázala, zda a jakým způsobem a s jakým výsledkem její právní předchůdce zkoumal úvěryschopnost žalovaného a zda tuto svou povinnost vůbec splnil. 9. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru, když neprokázal, že úvěryschopnost vůbec zkoumal. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 20 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na dluh uhradil 10 900 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 9 100 Kč. 10. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení dlužné částky ve výzvě k plnění. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena lhůta k zaplacení do 18. 5. 2020 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žalob