9 C 175/2021-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částek 10 700 Kč a 2 514 Kč s příslušenstvím shora ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně se společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 7 000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 180 Kč (jistina úvěru 7 000 Kč, smluvní úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 400 Kč, úhrada za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 800 Kč). Částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč (840 Kč měsíčně) počínaje 30. 5. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 7. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 1 480 Kč. Žalobkyně požaduje na dlužnou jistinu dluhu 7 000 Kč, dále na dlužný úrok 0 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 247,96 Kč na dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 452,04 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného u smlouvy ze dne [datum] byly posouzeny údaje o jeho zaměstnání, kdy bylo zjištěno, že žalovaný je nezaměstnaný, výši měsíčního příjmu představují sociální dávky ve výši 9 190 Kč, bydlí v nájmu, za což měsíčně hradí 3 880 Kč na domácnost, což zahrnuje dle dotazníku i telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, vynakládá 3 300 Kč měsíčně a splácí další úvěry částkou ve výši 666 Kč za měsíc. Celkem tak vynakládá 7 846 Kč měsíčně a zůstává použitelný příjem ve výši 1 344 Kč na měsíc. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování půjčky ze dne [datum] bylo vycházeno, že tento je nezaměstnaný, má příjem ze státní podpory ve výši 9 190 Kč měsíčně, na nájem a inkaso vynaloží 3 980 Kč měsíčně, na výdaje domácnosti 3 500 Kč a 100 Kč na telefon, celkové výdaje 7 850 Kč měsíčně, použitelný příjem 1 610 Kč. Nynější žalobkyně coby postupník uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, když tato skutečnost mu byla sdělena písemně dne 6. 12. 2019. Další nárok žalobkyně je ze smlouvy uzavřené dne [datum], podle které mezi předchůdcem žalobkyně se společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 4 000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 6 364 Kč (jistina úvěru 4 000 Kč, smluvní úrok za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 800 Kč, úhrada za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 200 Kč). Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradil částku 3 850 Kč, což bylo započteno na jistinu 1 959,97 Kč, na úrok za dobu řádného trvání 364 Kč, na poplatek za administrativní činnost 800 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 726,03 Kč. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 2 514 Kč. Žalobkyně požaduje na dlužnou jistinu dluhu 2 040,03 Kč a dále 473,97 Kč na dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek. Nynější žalobkyně coby postupník uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, když tato skutečnost mu byla sdělena písemně dne 6. 12. 2019. Žalovanému byla adresována dne 10. 5. 2020 předžalobní výzva. 2. Žalovanému byla doručena žaloba, ke které se nevyjádřil. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], kartami zákazníka k oběma půjčkám, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení z 6. 12. 2019 odeslaným 7. 1. 2020, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 odeslanou 10. 5. 2020, včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne [datum] a dne [datum] smlouvy o půjčce, tedy podle zák. o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), právní předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet ten který spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla povinnost vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně měla ten který spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 7. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žalovaný ve smlouvách souhlasil s ověřením sdělených údajů, právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje však relevantně nevyhodnotila, přestože z tvrzení žalobkyně a z karty zákazníka u každé ze smluv, které soudu předložila, vyplývá, že se před podpisem smlouvy o půjčkách zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když snad měla mít k dispozici nájemní smlouvu, výměr státní podpory a občanský průkaz žalovaného. Přes výzvu tyto listiny soudu předloženy nebyly. Tvrzení, zda žalovaný má zřízen účet a u kterého peněžního ústavu zcela chybí, jakož i označení úvěrů, které v případě druhé smlouvy o půjčce z [datum] měl žalovaný již splácet ve výši 666 Kč (právní předchůdkyni žalobkyně dle smlouvy o půjčce ze [datum] měsíčně 4 x 148 Kč, tj. 592 Kč). Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelských úvěrů žalovanému nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření obou smluv o spotřeb