9 C 238/2020-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku 12 400 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal splatit do 30. 4. 2019 ve výši 12 400 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 418 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč za pět upomínek ze dne 7. 5. 2019, 14. 5. 2019, 21. 5. 2019, 30. 5. 2019 a 14. 6. 2019 po 500 Kč. Zároveň uplatnila smluvní pokutu 5 729 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 20. 4. 2020 žalovaný nereagoval. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a dle § 115a o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení a k projednání věci samé nařídil jednání, k němuž se nikdo nedostavil, přičemž Žalobkyně a její právní zástupce svou neúčast předem omluvili a souhlasili s jednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 12 400 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal splatit do 30. 4. 2019 ve výši 12 400 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 418 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč za pět upomínek ze dne 7. 5. 219, 14. 5. 2019, 21. 5. 2019, 30. 5. 2019 a 14. 6. 2019 po 500 Kč. Zároveň uplatnila smluvní pokutu 5 279 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 20. 4. 2020 žalovaný nereagoval (prokázáno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2019, z výpisu z účtu – doklad o převedení finančních prostředků na účet žalovaného 22. 1. 2019). 5. Žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně k zaplacení splatného dluhu dne 7. 5. 2019, 14. 5. 2019, 21. 5. 2019, 30. 5. 2019 a 14. 6. 2019, když tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky vyčíslila na 2 500 Kč, zároveň uplatnila smluvní pokutu 5 729 Kč sjednanou podle obchodních podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky maximálně do poloviny výše poskytnuté zápůjčky, vymáhá však smluvní pokutu z prodlení pouze do výše nepřesahující součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 20. 4. 2020 (prokázáno z upomínky č. 1 až č. 5, z předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2020 s podacím lístkem z téhož dne). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení o spotřebitelském úvěru, která ve veřejném zájmu určují poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. 7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání, doložením výplatních pásek za měsíce bezprostředně předcházející poskytnutí zápůjčky, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 9. V průběhu dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně sice prověřovala údaje ohledně schopnosti žalovaného splácet, ale zcela nedostatečně, když měla k dispozici pouze výplatní lístky za období květen a červen 2018, přestože smlouva mezi účastníky byla uzavřena až [datum] a které předložila až po výzvě soudu k prokázání zkoumání bonity žalovaného pro splácení úvěru a kdy současně sdělila, že rovněž lustrovala žalovaného v CEE. Na další výzvu soudu k předložení zákaznické karty a dalších listin, které měla pro posouzení schopnosti žalovaného splácet k dispozici, již žalobkyně nereagovala. Jak výše uvedeno, z jednání soudu se žalobkyně a její právní zástupkyně omluvily a nemohly tak být ve smyslu § 118a o.s.ř. případně vyzvány k doplnění dalších tvrzení a důkazů. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako smlouvu o zápůjčce dle ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.), že žalovaný jako vydlužitel převzal předmětnou částku 12 400 Kč uvedeného dne, že byl naplněn podstatný znak smlouvy o zápůjčce jako reálného kontraktu, totiž že se do dispozice žalovaného dostal předmět zápůjčky, což bylo doloženo důkazem dokladem o převodu na účet žalovaného. Dále však provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně prokazují, že před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když před uzavřením smlouvy nedostatečně prověřovala schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky splácet. S ohledem na uvedené je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 12 400 Kč bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 o.z. nastala splatnost dluhu žalovaného první den poté, kdy měl být dluh vrácen, tj. dne 1. 5. 2019. Podle § 1968 a § 1970 o.z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v rozsahu uvedeném ve výroku I. žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. na zaplacení částky 2 418 Kč, představující poplatek za poskytnutí zápůjčky s příslušenstvím na zákonném úroku z prodlení z této částky, smluvní pokuty vyčíslené na částku 5 729 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč zamítl jako nedůvodný. Požadavek na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč soud zamítl jako nedůvodný, když tento požadavek považuje za nemravný a obsahující v sobě záměr k navyšování poplatků ve formě pěti po sobě jdoucích výzev k zaplacení po 500 Kč s krátkým časovým odstupem a emitovaných v totožném znění. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně, po posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci, na nákladech řízení částku 188,16 Kč Náklady řízení zahrnovaly odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/96 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/96 Sb., celkem 1 200 Kč a soudní poplatek 1 152 Kč, celkem 2 352 Kč. Jelikož žalobkyně byla, po odečtení úspěchu žalovaného, v konečném důsledku úspěšná co do 8 %, tak celkových nákladů řízení má nárok na částku 188,16 Kč, kterou je žalovaný povinen jí zaplatit k rukám její právní zástupkyně. 13. Výrok IV. vychází z položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků a skutečnosti, že požadovaný platební rozkaz soud nevydal a pokračoval v řízení. Proto byla žalobkyni uložena povinnost k doplacení soudního poplatku do výše dle položky 1 písm. b) Sazebníku dle zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění.