9 C 241/2021-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáním ze dne 12. 10. 2021, se žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 684,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2017 do zaplacení z nevrácené dlužné jistiny zápůjčky 5 089,71 Kč a úroku 28 % ročně od 30. 11. 2017 z dlužné jistiny 5 089,71 Kč do zaplacení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti zapůjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 7 145 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze ve výši 1 379 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 100 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 666 Kč Celkem tak žalovaný měl vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 15 145 Kč, a to v 60 týdenních splátkách (59 po 253 Kč a 60. splátka ve výši 218 Kč). Žalovaný svůj závazek nesplnil, protože uhradila pouze částku 6 150 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek spolu s jejich seznamem. 2. Žalovaný, ač usnesením vyzván, aby se k žalobě a jejímu doplnění vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 3. K jednání, nařízenému na den 16. 11. 2021, se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, neúčast u jednání omluvili podáním ze dne 9. 11. 2021, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač žaloba spolu s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, jí byla doručena do jí užívané schránky dne 4. 11. 2021 a předvolání k jednání jí bylo doručeno vložením do schránky téhož dne. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4. Soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a to: - smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, - zákaznickou kartou ze dne [datum], - tabulkou umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovaného ze dne 12. 3. 2020, včetně podacího lístku, - smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], - oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne, přičemž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč jako zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit navýšenou o poplatek 7 145 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 379 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 666 Kč, a to v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 253 Kč a 60. splátkou ve výši 218 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Při žádání o zápůjčku žalovaný uvedl (viz zákaznická karta ze dne [datum]), že žije s rodiči, platí externí splátky zápůjček 2 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje má 7 000 Kč, je zaměstnán jako montážní dělník u firmy [právnická osoba] [obec] s čistým měsíčním příjmem 9 807 Kč, přičemž pracovní poměr má sjednán na dobu určitou do 22. 12. 2016. Uvedl, že je svobodný; údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek. Předžalobní výzvou z 12. 3. 2020 byl žalovaný vyzván, aby zaplatil žalovanou částku do 19. 3. 2020. 5. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k ). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které e sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly; podle jeho ust. § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 8. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupuje tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Před uzavřením smlouvy žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost poskytnout spotřebiteli úvěr pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 odst. 1 o následku v podobě neplatnosti právního jednání bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a posílena ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Z uvedeného vyplývá i závěr, že to rozhodně není sám spotřebitel, kdo může objektivně prohlásit, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, natož formou podpisu na předem připraveném formuláři, který je pro všechny zákazníky žalobkyně totožný (zde ve formulářové smlouvě o zápůjčce). Navíc závěr o odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je závěrem právním, nikoliv skutkovým, a účastníci jej tedy nemohou učinit nesporným ani v průběhu soudního řízení; mohou učinit nespornými pouze konkrétní podklady, které byly pro tento účel před uzavřením smlouvy spotřebitelem poskytovateli úvěru poskytnuty. 9. Ze zákaznické karty ke smlouvě je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu úvěr nemohla poskytnout. Při uvedení měsíčního příjmu 9 807 Kč se jednalo o jediný příjem žalovaného z pracovního poměru, který byl uzavřen na dobu určitou a měl skončit dva měsíce po uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaný měl poskytnuté finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem splácet nejméně až do listopadu 2017. Při sjednávání smlouvy o zápůjčce, při zohlednění výše jediného příjmu žalovaného, jeho výdajů a připočtení další povinnosti začít splácet tuto zápůjčku další částkou 1 012 Kč měsíčně, právní předchůdkyně žalobkyně musela mít objektivní pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet, byť se jednalo o relativně nízké týdenní splátky 253 Kč. Právě těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě žalobkyně, která měla po získání těchto informac