10 C 217/2021-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 29 148 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 24. 12. 2015 resp. 8. 10. 2015 Smlouvu o půjčce [číslo] jen Smlouva 1) /, resp. [číslo] jen Smlouva 2) /. Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč resp. 8 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s ročním 23,72 % úrokem za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 820 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, resp. spolu s ročním 20,98 % úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 728 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 resp. 43 týdenních splátkách po 390 Kč resp. 296 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 2. 2. 2017 resp. 4. 8. 2016. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil, pokud jde o Smlouvu 1), na jistině částku 13 000 Kč, na úroku 618,64 Kč, na poplatku za administrativní činnost 2 600 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 801,36 Kč, a pokud jde o Smlouvu 2), na jistině částku 6 595,31 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 532,69 Kč. Žalobce dále požadoval úrok počítaný z dlužné jistiny od 3. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 8 882,48 Kč a dále až do zaplacení, resp. od 5. 8. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 4 685,35 Kč a dále až do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 10. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 994,15 Kč a dále až do zaplacení, resp. od 12. 8. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 787,44 Kč a dále až do zaplacení. Pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením. Žalobce dále uvedl, že věřitel před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost dlužníka dluh splácet a po vyhodnocení všech informací dospěl k závěru, že lze zápůjčku poskytnout; přitom žalobce zejména poukázal na zákaznickou kartu. 2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvami o půjčce, zákaznickými kartami, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou. Z těchto listin učinil skutková zjištění jak uvedeno shora, která následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. Pouze nevzal za prokázané tvrzení o tom, že věřitel řádným způsobem zkoumal a posoudil schopnost dlužníka poskytnutý úvěr řádně splácet, a to pokud jde o nároky ze Smlouvy 1, a tvrzení o tom, že dlužníkovi bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva, což bude vše rozvedeno níže. <i>4. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>5. Podle ust. § 2991 obč. zák.:</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>6. Podle ust. § 2993 NOZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012, obč. zák., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Podle ust. § 2392 odst. 1 zák. č. 89/2012, věta prvá, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> 10. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že pokud jde o nároky z titulu Smlouvy 1), je žaloba důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl dlužníkovi částku ve výši 13 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 11 400 Kč. Zbývající částky představují úroky, poplatky či jiné náklady vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tyto smlouvy soud vyhodnotil jako neplatné, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že věřitel vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že je schopen dluh splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že věřitel s dlužníkem smlouvu uzavřel přesto, pro placení měsíčních splátek 1 560 Kč mu měsíčně zůstává pouze 3 744 Kč. To za situace, kdy udaná výše nájemného činí 3 500 Kč, ovšem k důkazu nebyla předložena nájemní smlouva, přestože je v zákaznické kartě uvedena jako ověřený dokument. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné Smlouvu 1) vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu celkem částku ve výši 13 000 Kč, z níž nevrátil částku 11 400 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván až doručením žaloby dne 3. 1. 2022, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud neměl za prokázané doručení oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvy, když bylo doručováno na adresu dlužníka, kterou dlužník jako svou adresu pobytu či doručovací adresu věřiteli nesdělil, zároveň žalobce v rámci svých tvrzení nevysvětlil, na základě čeho doručoval na adresu jinou. Pokud jde o nároky z titulu Smlouvy 2), je žaloba důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku na jistině zápůjčky a poplatku za hotovostní inkaso splátek, kteréžto částky byly zřetelně a srozumitelně stanoveny pevnou a neměnnou částkou v samotné smlouvě o zápůjčce, kterou soud neshledal neplatnou. Důvodný není pouze požadavek na zaplacení smluvních úroků za dobu po skončení původně sjednané doby platnosti smlouvy o zápůjčce, když to výslovně zapovídá čl. 1 smluvních podmínek. Úroky z prodlení v případě nároku z titulu Smlouvy 2) byly přiznány v souladu se splatností založenou smluvními ujednáními, tedy s ohledem na sjednanou splatnost celé zápůjčky – splatnost poslední sjednané splátky. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, a v případě Smlouvy 2) též na poplatcích či úrocích. Jelikož však dlužník zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 11. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalující strana byla ve věci převážně neúspěšná a strana žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.