117 C 11/2022-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 53 630,01 Kč s úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku. Uvedla, že [datum] s ním uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 23 % ročně po dobu 72 měsíců ve splátkách 386 Kč měsíčně; celkem měl tedy žalobkyni vrátit 27 792 Kč. Kromě toho si účastníci sjednali doplňkovou službu [anonymizováno] umožňující žalovanému odklad, respektive přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázal platit měsíčně 263 Kč. Žalovaný zaplatil první dvě splátky a následně se dostal do prodlení se splátkou splatnou [datum], takže žalobkyně přistoupila nejprve k zaslání dvou upomínek, za první z nich byl v souladu se smlouvou žalovaný povinen zaplatit 300 Kč a za druhou z nich 500 Kč, a následně využila svého práva ze smlouvy, úvěr dopisem z [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu do [datum]. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 14 801,42 Kč, neuhrazených úroků 12 218,88 Kč, zbývající části ceny za službu [anonymizováno] 18 410 Kč, nákladů upomínání 800 Kč a smluvní pokuty 7 400,71 Kč; od dluhu byl odečten přeplatek 1 Kč. 2. Žalovaný u jednání potvrdil, že uhradil pouze první dvě splátky. Dále k věci uvedl, že se ocitl„ na ulici“, neměl na splácení, žalobkyně mu telefonicky nabízela splátky, ale on později přišel o telefon i o práci, a proto s ní už nebyl v kontaktu. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z e-mailové komunikace účastníků vzal za prokázané, že žalovaný [datum] nejprve obdržel od žalobkyně přístupové údaje do svého klientského účtu, kde měl k dispozici smluvní dokumentaci s tím, že smlouvu může prostřednictvím klientského účtu uzavřít. Takto žalovaný téhož dne odsouhlasil žalobkyni prostřednictvím SMS zprávy nabídku smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Následně od žalobkyně obdržel smluvní dokumentaci prostřednictvím emailu včetně příloh, instrukcí ke zřízení inkasa a k zaslání verifikační platby s upozorněním, že jakmile žalovaný žalobkyni zašle potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby, dojde k vyplacení finančních prostředků v souladu se smlouvou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na dobu 72 měsíců úvěr 15 000 Kč, z toho 12 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a 3 000 Kč jakožto zápočet na náklady žalobkyně v souvislosti s vyřizováním úvěru; byla sjednána zápůjční úroková sazba 23 % ročně, takže celkový úrok za dobu trvání úvěru činil 12 792 Kč (čl. IV. smlouvy o úvěru). Oproti tomu se žalovaný zavázal vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splácet úvěr včetně úroků v měsíčních splátkách 386 Kč (čl. V. smlouvy o úvěru). Pro tento účel žalovaný souhlasil s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu a zavázal se bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch žalobkyně inkaso ke svému bankovnímu účtu na částku 649 Kč, která představuje výši měsíční splátky a výši případných nákladů na doplňkovou službu, byla-li sjednána; doložení dokladu o zřízení inkasa bylo podmínkou vyplacení úvěru (čl. IV. Smlouvy o úvěru). Současně se účastníci dohodli na doplňkové službě [anonymizováno], jejíž podmínky byly dohodnuty v samostatné smlouvě jakožto příloze [číslo] smlouvy o úvěru (čl. VII. smlouvy o úvěru). 4. Služba [anonymizováno] byla sjednána s konstatováním, že se jedná o nepovinnou službu zřízenou na žádost žalovaného, která se nezapočítává do roční procentní sazby nákladů. Za službu [anonymizováno] se žalovaný zavázal zaplatit po dobu trvání úvěru celkovou částku 18 936 Kč v měsíčních splátkách po 263 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru. Naproti tomu toto dalo žalovanému možnost využít tří služeb - odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání - vše s tím, že služby nelze využít najednou (odst. 2.. a 2. smlouvy o službě [anonymizováno]). Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru nebo by došlo k zahájení insolvenčního řízení žalovaného, a úvěr se v důsledku těchto skutečností stal splatným, převzal žalovaný závazek uhradit celou zbývající část služby [anonymizováno] a současně úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (odst. [číslo] a [číslo] smlouvy o službě [anonymizováno]). 5. Žalovaný ke svému účtu zřídil souhlas s inkasem do částky 2 298 Kč měsíčně ve prospěch účtu žalobkyně s účinností od [datum] (náhled internetového bankovnictví žalovaného), zaplatil ze svého účtu na účet žalobkyně verifikační poplatek 1 Kč a následně mu žalobkyně zaslala na účet částku 12 000 Kč s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy o úvěru (detaily pohybu na účtu, potvrzení o vyplacení úvěru). 6. Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do [datum] s odůvodněním, že v důsledku jeho prodlení využila svého oprávnění a smlouvu o úvěru [číslo] zesplatnila; výzvu odeslala žalovanému téhož dne na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě (dopis z [datum], poštovní podací lístek). 7. Smlouva o úvěru včetně smlouvy o doplňkové službě je typicky spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, k čemuž je soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Na straně jedné vystupuje subjekt, předmětem jehož podnikatelské činnosti je poskytování peněžních prostředků jakožto úvěru (podnikatel), na straně druhé fyzická osoba půjčující si peníze (spotřebitel). Charakteristické pro uvedené smlouvy je, že mají formulářový charakter, jejich text je s výjimkou identifikace dlužníka, výše úvěru, výše částky, která má být vrácena, a četnosti a výše jednotlivých splátek a plateb předem připraven podnikatelem a spotřebitel nemá žádnou možnost se jakýmkoliv způsobem od takto připraveného znění odchýlit a sjednat si individuální podmínky. Buď text přijme tak, jak je mu předloženo, anebo k uzavření smlouvy nedojde. Dále je typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka. Z těchto důvodů občanský zákoník poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk. Tak podle § 1812 odst. 2 se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele. Dále podle § 1813 se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Mezi smlouvou o doplňkové službě [anonymizováno] a smlouvou o úvěru existuje zjevná provázanost. Přestože opakovaně deklarují, že se jedná o službu nepovinnou, která je zřízena jen na žádost zákazníka, je evidentní, že tomu tak není. Smlouva o úvěru předpokládá pro vyplacení úvěru nastavení inkasního limitu z účtu spotřebitele ve prospěch žalobkyně ve výši částky, která nekoresponduje s výší měsíční splátky úvěru, ale odpovídá součtu měsíční splátky úvěru a měsíční úhrady za doplňkovou službu, přestože paradoxně v jednom a tomtéž článku smlouva o úvěru předstírá nejistotu ohledně uzavření smlouvy o doplňkové službě. Současně se spotřebitel ve smlouvě o doplňkové službě zavazuje k doplacení její celkové ceny pro případ, že úvěr bude zesplatněn, a to navíc k doplacení navýšenému o smluvní úrok z prodlení. 9. Primárně soud proto posuzoval smlouvu o doplňkové službě [anonymizováno] a shora citovaná ustanovení na ni aplikoval. Žalovaný se v ní totiž zavázal platit za pouhou možnost využití odkladu splátek úvěru či jejich přerušení, nikoliv za to, zda tato práva ve skutečnosti vůbec realizuje, tedy nikoliv za to, zda mu žalobkyně v tomto směru vůbec poskytne nějaké protiplnění. Protože spotřebitel má žalobkyni platit pouze za možnost nějakých výhod bez ohledu na jejich skutečnou realizaci, považuje soud tuto smlouvu za jednoznačně nerovnovážnou k tíži spotřebitele a nepřihlíží k ní. 10. Z celého kontextu smluv je navíc evidentní, že platba doplňkové služby je ve skutečnosti skrytým úrokem úvěru, což vyplývá v prvé řadě ze zmiňované absence jakéhokoliv plnění ze strany žalobkyně. Dále lze závěr o skrytém úročení odvodit z ujednání, podle kterého by měl spotřebitel zaplatit celkovou platbu za tuto službu, nadto navýšenou o smluvený denní úrok z prodlení, i tehdy, pokud by se celý závazek ze smlouvy o úvěru stal splatným pro prodlení spotřebitele, a tedy v době, kdy by již žádná možnost odkladu či přerušení splátek nepřicházela v úvahu; v případě prodlení by tak spotřebitel zaplatil kromě sjednaného úroku ještě další částku za čistě teoretickou doplňkovou službu ve výši odpovídající přibližně jedna a půl násobku sjednaného úroku. Závěr o skrytém úročení podtrhuje i skutečnost, že platba za doplňkovou službu nena