13 C 132/2022-23 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že dne 16. 12. 2021 při jízdě na lince metra C veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný choval agresivně a pokusil se o útěk poté, co bylo zjištěno, že cestuje bez platné jízdenky, čímž mu vznikla povinnost zaplatit přirážku 1 000 Kč v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně. Žalovaný dosud přirážku k jízdnému neuhradil. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že se žalovaný dne 16. 12. 2021 v 18:01 hodin přepravoval prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to linkou metra C. Během jízdy se choval agresivně, byl vulgární a pokusil se o útěk. Přirážku k jízdnému za porušení přepravních podmínek podle čl. 8 odst. 4 smluvních podmínek ve výši 1 000 Kč žalovaný nezaplatil. Na adresu místa trvalého pobytu byla žalovanému zaslána dne 9. 2. 2022 výzva k úhradě dlužné částky. 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o přepravě podle § 2550 a násl. ve spojení s § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný se během jízdy choval agresivně, byl vulgární a pokusil se útěk, čímž porušil smluvní přepravní podmínky žalobkyně a vznikla mu povinnost zaplatit přirážku k jízdnému podle § 37 odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) a c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, kterou stanovila žalobkyně jako dopravce v čl. 8 odst. 4 přepravních podmínek (přirážka 1 000 Kč). Podle § 1968, § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly, a to ode dne následujícího po uskutečnění jízdy bez platného jízdního dokladu. Soud tak žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uskutečnění jízdy, čísle linky, případně výši žalované částky.