13 C 148/2022-39 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se do domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 318 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2020, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 26. 1. 2021 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), kterou s žalovaným uzavřela společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12 800 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím do 20. 2. 2021, avšak úvěr nesplatil, proto mu vznikla povinnost uhradit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení neuhrazené jistiny 12 800 Kč, smluvní pokuty 2 112 Kč, kapitalizovaného úroku 2 398 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 477,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 800 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 256 Kč. 2. Přípisem ze dne 15. 7. 2022 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 26. 7. 2022, ve kterém uvedla, že důkazy k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje a vzala žalobu zpět co do požadovaného kapitalizovaného úroku 2 398 Kč a co do smluvní pokuty 2 112 Kč. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala před zahájením jednáním žalobu částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 1. 2021, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2020, obchodních podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, se zavázala poskytnout žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do dne 20. 2. 2021. 6. Z výpisů z účtů žalobkyně ze dne 14. 6. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný zaslal na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč. Z výpisů z účtů předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v několika platbách, a to dne 30. 10. 2020 částku 5 000 Kč, dne 9. 11. 2020 částku 2 300 Kč, dne 13. 11. 2020 částku 500 Kč, dne 26. 11. 2020 částku 5 000 Kč. 7. Z dohody o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení ze dne 11. 8. 2021 včetně výzvy k plnění a podacího archu ze dne 13. 8. 2021, bylo zjištěno, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2021, ve kterém byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku uhradil žalobkyni do 31. 8. 2021. Dopis byl zaslán žalovanému dne 13. 8. 2021. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude pohledávku vymáhat soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 29. 10. 2021. 9. Z upomínek ze dne 6. 3. 2021, 15. 3. 2021, 23. 3. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně však nedoložila, že byly tyto výzvy žalovanému skutečně zaslány. 10. Z důkazů – výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek a předání do advokátní kanceláře soud neučinil žádná zjištění významná pro rozhodnutí věci. 11. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmení, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč s tím, že žalovaný splatí peněžní prostředky do dne 20. 2. 2021, což však neučinil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 31. 8. 2021. Oznámení bylo zasláno žalovanému dne 13. 8. 2021. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 15. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 16. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše uvedené judikatury. Před uzavřením smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně zjišťovat skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho skutečných příjmech a výdajích. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. 17. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 12 800 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2021 zároveň vyzván, aby vrátil peněžní prostředky do 31. 8. 2021, avšak do dnešního dne neuhradil ničeho, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbyt