13 C 156/2022-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 021,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 9. 7. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru 4 914,45 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši vypočtené z poskytnuté jistiny v sazbě podle smlouvy za dobu trvání úvěru. Celková dlužná částka měla být žalovaným zaplacena dne 7. 8. 2020, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 380,40 Kč od 8. 8. 2020 do 17. 8. 2021, kapitalizovaný smluvní úrok 6 125,59 Kč (smluvní úrok 854,14 Kč, náklady na vymožení pohledávky 357 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 914,45 Kč) a smluvní pokutu 2 250 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc duben 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla za měsíc duben vyplacena v květnu čistá mzda ve výši 24 891 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 9. 7. 2020, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru 9. 7. 2020 a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, poskytla žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 4 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 914,45 Kč a úrok; celkově měl uhradit 6 519,96 Kč dne 7. 8. 2020. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 10. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě dne 29. 10. 2021. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího archu ze dne 7. 2. 2022 bylo z jištěno, že žalovaný byl žalobkyni vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 7. 2. 2022. 7. Důkaz listinou – projektem vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly zjištěny z jiných provedených důkazů. K projektu fúze navíc došlo ještě před uzavřením smlouvy o úvěru. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému jako spotřebiteli na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které se žalovaný zavázal splatit dne 7. 8. 2020, avšak neuhradil ničeho. Pohledávka vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným žalovanému dne 29. 10. 2022, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od přijetí oznámení. V květnu 2020 byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 24 891 Kč. 9. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 10. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 11. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona a judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba vždy zjistit skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, tyto porovnat a následně dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení jeho výdajů dostatečná částka na úhradu úvěru. Předchůdkyně žalobkyně v rámci svého posouzení vycházela pouze ze zjištění, že žalovaný měl v květnu 2020 čistou mzdu ve výši 24 891 Kč. Takové posouzení úvěruschopnosti není dostatečné. Předchůdkyně žalobkyně měla před uzavřením smlouvy zjistit skutečné příjmy (nejen příjmy v jednom měsíci) a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 12. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které žalovaný do dnešního dne nevrátil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 4 500 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky zároveň vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručeno dne 3. 11. 2021 a lhůta k plnění uplynula dne 13. 11. 2021. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 11. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.