13 C 177/2022-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 217,75 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 7. 7. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši vypočtené z poskytnuté jistiny v sazbě podle smlouvy za dobu trvání úvěru. Celková dlužná částka měla být žalovaným zaplacena dne 6. 8. 2020, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil, zaplatil pouze 4 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 593,32 Kč od 7. 8. 2020 do 17. 8. 2021, kapitalizovaný smluvní úrok 5 403,58 Kč (smluvní úrok 1 345,53 Kč, náklady na vymožení pohledávky 171 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 887,05 Kč), smluvní pokutu 3 124,17 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 690 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z potvrzení o výplatě nemocenských dávek a mzdy bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] vyplacena dne 13. 11. 2019 mzda 13 365 Kč, dne 7. 5. 2020 nemocenské dávky 13 288 Kč, dne 15. 5. 2020 mzda 1 617 Kč, dne 3. 6. 2020 nemocenské dávky 25 151 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 7. 7. 2020, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 7. 2020 a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu 7 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 919,70 Kč a úrok. Celkově měl uhradit 10 149,84 Kč dne 6. 8. 2020. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 10. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě dne 29. 10. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího archu ze dne 7. 2. 2022 bylo z jištěno, že žalovaný byl žalobkyni vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude žalobkyně vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 7. 2. 2022. 6. Důkazy listinami – projektem vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016, výzvou ze dne 10. 11. 2021, výzvou ze dne 3. 12. 2021 soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly zjištěny z jiných provedených důkazů. K projektu fúze navíc došlo ještě před uzavřením smlouvy o úvěru. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému jako spotřebiteli na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit dne 6. 8. 2020, avšak uhradil pouze 4 700 Kč. Pohledávka vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným žalovanému dne 29. 10. 2022. Zároveň byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil žalobkyni do 10 dnů od doručení oznámení. Žalovanému byla na jeho bankovní účet vyplacena dne 13. 11. 2019 mzda 13 365 Kč, dne 7. 5. 2020 nemocenské dávky 13 288 Kč, dne 15. 5. 2020 mzda 1 617 Kč, dne 3. 6. 2020 nemocenské dávky 25 151 Kč. 8. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 9. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 12. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 13. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba vždy zjistit nejen skutečné příjmy, ale také výdaje spotřebitele, tyto porovnat a následně dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení výdajů dostatečná částka na úhradu úvěru. Předchůdkyně žalobkyně v rámci svého posouzení vycházela toliko ze zjištění, že žalovanému byla vyplacena dne 13. 11. 2019 mzda 13 365 Kč, dne 7. 5. 2020 nemocenské dávky 13 288 Kč, dne 15. 5. 2020 mzda 1 617 Kč, dne 3. 6. 2020 nemocenské dávky 25 151 Kč. Takové posouzení úvěruschopnosti není dostatečné, protože předchůdkyně žalobkyně měla před uzavřením smlouvy zjistit rovněž skutečné výdaje žalovaného např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Dále měla zjistit, jestli nemá žalovaný další závazky ze smluv o úvěru nebo zápůjčce. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného pouze na základě zjištěných příjmů žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. 14. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný již vrátil 4 700 Kč (tvrzení žalobkyně). Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 2 300 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky zároveň vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručeno dne 3. 11.