13 C 182/2022-63 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 530 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 4. 2018 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem 1 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 800 Kč a hotovostní inkaso 3 600 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 270 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 31. 5. 2019. Žalovaný však uhradil žalobkyni pouze částku 5 700 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně nehradil, přistoupila předchůdkyně žalobkyně k úročení neuhrazené jistiny úrokem ve výši 19,38 % ročně ode dne 1. 6. 2019 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 8 190 Kč, dlužných úhrad za služby 2 340 Kč, kapitalizovaných úroků 802,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 388,17 Kč, úroků ve výši 19,38 % ročně z částky 8 190 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 8 190 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný označený ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 1 800 Kč, administrativním poplatkem 1 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso 3 600 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 270 Kč. Celková dlužná částka činila 16 200 Kč. 4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru částku 5 700 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v zákaznické kartě dne 13. 12. 2019. 7. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou v zákaznické kartě dne 7. 5. 2020. 8. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz zákaznickou kartu ze dne 6. 4. 2018, ze které bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že žije s rodiči, pracuje u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] od dubna 2018, jeho čistý měsíční příjem činí 8 500 Kč, měsíční náklady činí 4 959 Kč a má další půjčku u předchůdkyně žalobkyně ve výši 7 000 Kč s měsíční splátkou 959 Kč. K žádosti měl žalovaný předložit bankovní výpisy. 9. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měl splatit 16 200 Kč, avšak uhradil pouze 5 700 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo zasláno žalovanému na adresu uvedenou v zákaznické kartě dne 13. 12. 2019. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací uvedených v zákaznické kartě, neověřovala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 12. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 15. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem 16. 8. 2022, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, které ověřovala. Žalobkyně však neprokázala, že byly příjmy žalovaného skutečně ověřeny např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje žalovaného měla předchůdkyně žalobkyně ověřit např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Informace pouze deklarované žalovaným v zákaznické kartě jsou nedostačující a soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech, výdajích a dalších závazcích. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni u jednání vyzvat podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy příjmová i výdajová stránka ro