13 C 187/2022-64 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 902 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2017 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč, hotovostní inkaso 8 000 Kč a doplňkovou službu 522 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 609 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 12. 2018. Žalovaný však uhradil žalobkyni pouze částku 2 420 Kč, proto přistoupila předchůdkyně žalobkyně k úročení neuhrazené jistiny úrokem ve výši 23,72 % ročně ode dne 15. 12. 2018 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 20 000 Kč, dlužných úhrad za služby 12 902 Kč, kapitalizovaných úroků 4 612,22 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 715 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2017, standardních informací o spotřebitelském úvěru a zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 3. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný označený ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s administrativním poplatkem 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso 8 000 Kč, úrokem 2 800 Kč a pojištěním 522 Kč. Celková dlužná částka činila 35 322 Kč a žalovaný se zavázal ji uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 609 Kč. 4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru částku 2 420 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 13. 12. 2019. 7. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne 7. 5. 2020. 8. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz zákaznickou kartu ze dne 3. 11. 2017, ze které bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že je rozvedený, žije s partnerkou v nájmu, pracuje u [právnická osoba] s.r.o. od června 2017, jeho čistá měsíční mzda činí 9 703 Kč, dále uvedl další příjem ve výši 38 000 Kč, náklady ve výši 29 000 Kč. K žádosti měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky. Dále žalobkyně navrhla jako důkaz výplatní pásky žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že žalovanému byla za červenec 2017 vyplacena čistá mzda 9 703 Kč a za srpen 2017 čistá mzda 9 703 Kč. 9. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měl splatit 35 322 Kč, avšak uhradil pouze 2 420 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo zasláno žalovanému dne 13. 12. 2019. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v zákaznické kartě a výplatních páskách za červenec a srpen 2017, neověřovala, jaké byly skutečné výdaje žalovaného. 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 12. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 7 2017 do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 15. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem ze dne 29. 8. 2022, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, které ověřovala. Konkrétně předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného z výplatních pásek. Žalobkyně však neprokázala, že byly zjištěny a ověřeny skutečné výdaje žalovaného např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Neprokázala také, že by bylo ověřeno, zda měl žalovaný v době uzavření smlouvy další zápůjčky a úvěry a zda je řádně splácel. Informace pouze deklarované žalovaným v zákaznické kartě jsou nedostačující, stejně tak jako zjištění toliko příjmů spotřebitele. Soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto