13 C 201/2022-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 155 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 4. 2021 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni do 24 měsíců od poskytnutí úvěru jistinu úvěru spolu s poplatky a úrokem sjednaným ve výši 735 Kč od druhé do osmé splátky úvěru, avšak uhradil pouze 1 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 500 Kč, pro případ prodlení s úhradou zesplatněné jistiny pak smluvní pokutu ve výši 10 % z neuhrazené jistiny a úroků. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny 14 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatku za expres výplatu úvěru 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti úvěru 1 485 Kč, úroků za druhou až pátou splátku ve výši 2 205 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 2 720 Kč a účelně vynaložených nákladů 460 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 19. 4. 2021, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku platného od 4. 1. 2019 a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně jako právnická osoba, označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, se zavázala poskytnout žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem (totožnost ověřena podle občanského průkazu), peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splatit žalobkyni spolu s poplatky (za poskytnutí úvěru 495 Kč, expresní výplatu úvěru 199 Kč, služby SMS servis 99 Kč měsíčně) a v rámci druhé až osmé splátky také s pevným úrokem ve výši 735 Kč, a to ve 24 splátkách. 4. Z výpisů bankovního účtu žalobkyně ze dne 6. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný ze svého bankovního účtu [číslo] zaplatil na účet žalobkyně 1 Kč. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně ze dne 19. 4. 2021, sdělení [právnická osoba] ze dne 29. 9. 2022 a potvrzení o provedení platby dne 19. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala ze svého bankovního účtu na účet žalovaného 15 000 Kč. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr pouze 1 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2022 včetně podacího archu ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy, jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 2. 2022. 7. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 19. 9. 2021 a poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 2. 8. 2021 neučinil soud žádná skutková zjištění, neboť žalobkyně nepředložila soudu doklady o zaslání těchto výzev žalovanému. 8. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 1. 9. 2022 a úvěrovou zprávu, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, NRKI, CRIBIS a RC_ISIR, nezjišťovala však konkrétní příjmy a výdaje žalovaného („ verifikace klienta – hovor neproběhl“), žalovaný nedoložil žalobkyni žádné doklady k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr a žalobkyně nekontaktovala zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně tak při posouzení příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze ze svých interních normativních údajů. Z úvěrové zprávy bylo dále zjištěno, že žalovaný měl před poskytnutím úvěru další tři úvěry a tři kreditní karty. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla dne 19. 4. 2021 žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky a úrokem ve 24 splátkách. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze 1 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím svých interních normativních parametrů. Skutečné příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala. Dne 21. 2. 2022 byla na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 18. 2. 2022, ve které byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku z titulu smlouvy o úvěru uhradil žalobkyni nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. 10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 20. 9. 2021, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 13. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho skutečných příjmech a výdajích. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil žalobkyni 1 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 14 999 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2022 vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 30 dnů od data vyhotovení výzvy. Lhůta k plnění uplynula dne 20. 3. 2022. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč spolu se zákonným úrokem