13 C 30/2021-29 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 6 330 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 1. 9. 2005 (v žalobě nesprávně uvedeno datum 3. 9. 2005, (dále také jen„ smlouva o půjčce“) (, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 3 320 Kč představující úrok 803,83 Kč, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso 2 516,17 Kč, v pravidelných 52 týdenních splátkách po 160 Kč v hotovosti s tím, že poslední splátka byla stanovena na 2. 9. 2006. Žalovaná však půjčku nehradila řádně, uhradila pouze 1 990 Kč, přičemž poslední splátku zaplatila dne 16. 5. 2006. Po započtení plateb činila výše nesplacené jistiny 3 804,09 Kč a výše nesplaceného poplatku 2 525,91 Kč (úrok 611,57 Kč a poplatek 1 914,34 Kč). Předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na vrácení celé zbývající části dluhu se zákonným úrokem z prodlení po uplynutím sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021 a postoupení bylo žalované oznámeno. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 729,59 Kč za období od 24. 5. 2006 do 18. 12. 2020 a ročního zákonného úroku z prodlení z částky 611,57 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž bude prodlení žalované trvat. Soud proto řízení ve výše uvedeném rozsahu zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. 4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud o věci jednal a rozhodl bez její přítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 1. 9. 2005 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 3 320 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Celkově měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatit 8 320 Kč. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně smlouvy, které tvořily její nedílnou součást, se strany v čl. 8 dohodly, že v případě, kdy žalovaná nesplní včas povinnost uhradit splátku, má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalované. Žalovaná na půjčku uhradila toliko 1 990 Kč a poslední splátku uhradila dne 16. 5. 2006 Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o půjčce postoupena žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dne 12. 11. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva. 6. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Soud aplikoval na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), protože smlouva byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely ve smyslu § 657 obč. zák. smlouvu o půjčce. Předchůdkyně žalobkyně předala žalované peněžní prostředky a povinností žalované bylo vrátit půjčenou částku navýšenou o souhrnný poplatek, který představuje úplatu za poskytnutí půjčky. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že svou povinnost splnila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Nezaplacením dluhu vznikla žalované podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. druhotná povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010. Do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti další splátky následující po poslední úhradě v době trvání smlouvy. Poslední splátku žalovaná zaplatila dne 16. 5. 2006, proto je od následujícího týdne v prodlení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 859 Kč, což představuje 89 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 2 089 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 17. 2. 2022, neboť k výzvě na doplnění žaloby soud přistoupil z důvodu, že žaloba neměla všechny náležitosti. Tvrzení obsažená v doplnění měla být uvedena již v žalobě samotné. Dále soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené částky a žalované částky. 9. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.