13 C 37/2022-46 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 669,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 9. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně z dlužné částky a poplatky podle ceníku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 769 Kč. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a dostala se do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 3. 3. 2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny 20 143,10 Kč, která je tvořena rozdílem mezi částkami čerpanými žalovanou ve výši 20 000 Kč, k jistině přirostlým smluvním úrokem ve výši 1 912,10 Kč, poplatky ve výši 323 Kč, to vše ponížené o splátky žalované na jistinu a poplatky ve výši 2 092 Kč. Poplatek je tvořen částkou ve výši 200 Kč (vyřízení úvěru) a částkou ve výši 123 Kč (pojištění). Smluvní úrok od 4. 3. 2021 žalobkyně ze svého vlastního rozhodnutí ponížila na 8,25 % ročně. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 057,02 Kč a kapitalizovaný úrok 1 056,40 Kč byly vypočítány z celé dlužné jistiny od 1. dne po zesplatnění úvěru do předání věci zástupci žalobkyně k vymáhání dne 18. 10. 2021. Přestože kapitalizovaný smluvní úrok správně činí 1 057,02 Kč, žalobkyně požaduje 1 056,40 Kč. Částka poplatků ve výši 1 526 Kč byla vypočítána z dlužného pojistného 626 Kč a nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 900 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. 3. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 31. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je starobní důchodkyní, žije sama, její jediný příjem je ve výši 12 093 Kč, platí nájem ve výši 3 019 Kč, přičemž další výdaje žalovaná neuvedla. 4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaná označená ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřela s žalobkyní smlouvu, na základě které měly být žalované na bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději do 20. 10. 2021 spolu s úrokem ve výši 19,99 % v pravidelných splátkách po 1 769 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, poslední splátka měla činit 1 417 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení se splátkou úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se 2 splátkami úvěru, je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. 5. Z výpisu úvěrového účtu žalované č. [bankovní účet] za období 1. 9. 2020 – 31. 12. 2020 a„ podkladů pre súdne konanie“ bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná splatila dne 1. 9. 2020 poplatek za vyřízení úvěru ve výši 200 Kč a následně dne 19. 10. 2020 splatila jednu splátku úvěru ve výši 1 769 Kč a splátku poplatku ve výši 123 Kč. Další splátky žalovaná již neuhradila. Celkově žalovaná zaplatila žalobkyni 2 092 Kč. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu jejího prodlení se splátkami úvěru došlo ke dni 3. 3. 2021 ke splatnosti celé dlužné částky. Dále byla žalovaná upozorněna, že od 4. 3. 2021 bude dluh úročen souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení s tím, že žalovaná ke dni 3. 3. 2021 dluží žalobkyni částku 21 670 Kč. Z poštovního podacího archu ze dne 8. 3. 2021 bylo zjištěno, že oznámení o rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu dne 8. 3. 2021. 7. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 5 dnů od odeslání této výzvy s tím, že jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Z poštovního podacího archu ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu dne 20. 10. 2021. 8. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 12. 2019 a ústřižek poštovní poukázky, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru pobírala starobní důchod ve výši 12 093 Kč. Dále žalobkyně navrhla důkaz listinou nazvanou„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy konstatovala, že žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla žádné výdaje kromě nájmu ve výši 3 019 Kč, proto žalobkyně stanovila výdaje žalované na základě jejího interního ekonomického modelu. 9. Soud z důvodu hospodárnosti řízení neprovedl jako důkaz ceník pro soukromou klientelu a všeobecné obchodní podmínky, neboť skutečnosti významné pro posouzení věci byly již zjištěny z provedených důkazů. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované jako spotřebiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, avšak zaplatila pouze první splátku a poplatky v celkové výši 2 092 Kč, proto byl úvěr ke dni 3. 3. 2021 zesplatněn. Dopisem ze dne 20. 10. 2021, který byl žalované zaslán téhož dne na adresu trvalého pobytu, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 5 dnů od odeslání výzvy. Před uzavřením smlouvy o úvěru žila žalovaná sama a jejím jediným příjmem byl starobní důchod ve výši 12 093 Kč. 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru. 12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 23. 4. 2020 do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů… (odst. 2). 15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). 16. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru navazují na předcházející právní úpravu, a to § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (starý zákon o spotřebitelském úvěru), který byl začleněn do starého zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem,