13 C 68/2022-55 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 007,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2017 (dále také jen„ smlouva o úvěru 2017“), na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky do 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit žalobkyni úrok ve výši 12 % ročně a související poplatky, přičemž minimální výše splátek úvěru činila 3 % aktuální výše dlužné částky za každé účetní období, minimálně 200 Kč. Splátky úvěru žalovaný nehradil řádně, dostal se do prodlení s hrazením více než dvou splátek, a to i po opakovaných výzvách, proto žalobkyně prohlásila celý úvěr dne 1. 4. 2019 za splatný. Žalovaná částka se skládá z jistiny 18 007,19 Kč, smluvního úroku počítaného z jistiny od 2. 4. 2019 do 18. 11. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 171,13 Kč, smluvního úroku počítaného z částky 18 007,19 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 007,19 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení. 2. Přípisem ze dne 21. 3. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání toho, že žalobkyně před uzavřením smlouvy úvěru 2017 posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby doplnila, jakou celkovou částku žalovaný žalobkyni fakticky zaplatil. Na tento přípis žalobkyně reagovala podáním ze dne 29. 3. 2022, ve kterém uvedla, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet vycházela z výpisu účtu žalovaného a dále v podání uvedla tabulku, podle které měl žalovaný čerpat úvěr v celkové výši 120 299,59 Kč. 3. Následně byla žalobkyně dne 29. 4. 2022 opět vyzvána, aby sdělila soudu, kolik žalovaný celkově čerpal peněžních prostředků, tj. kolik představuje jistina z této konkrétní smlouvy o úvěru 2017. Žalobkyně byla zároveň upozorněna soudem, že z dosud předložených listin vyplývá, že mezi účastníky byly uzavřeny také další smlouvy o úvěru, na základě kterých žalovaný čerpal peněžní prostředky, tyto však nejsou předmětem nyní projednávané věci. Nato žalobkyně reagovala podáním ze dne 13. 5. 2022, kde tvrdila, že předmětný dluh vznikl na základě právního vztahu, k jehož uzavření došlo prostřednictvím smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty ze dne 23. 6. 2008 s kreditním limitem do výše 10 000 Kč. Následně se v průběhu let právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným měnil (Smlouva o kartovém úvěrovém účtu ze dne 17. 2. 2012) a dne 24. 2. 2017 došlo k navýšení úvěrového limitu z dosavadních 10 000 Kč na 16 000 Kč, přičemž od počátku vzniku právního vztahu je úvěr veden na jednom účtu. Dále tvrdila, že dlužná částka představuje nevrácené peněžní prostředky za celou dobu trvání právního vztahu s tím, že žalovaný za celou dobu vyčerpal částku 126 568,40 Kč a uhradil celkem 120 229,59 Kč. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu rovněž nedostavila. Svou neúčast však omluvila a zároveň souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 5. Ze žádosti o změnu kartového účtu a karty ze dne 9. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o navýšení úvěrového limitu ke kartovému účtu [číslo]. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2017 a ceníku pro kreditní karty účinném ode dne 1. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela s žalovaným, označeným ve smlouvě jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm smlouvu, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky do výše 16 000 Kč na kreditní kartě s číslem kartového účtu [číslo]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru. RPSN úvěru činilo 37,04 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, cena za vedené účtu byla sjednána na částku 50 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byl ceník pro kreditní kartu. 7. Z listiny označené: Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 24. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela ze svého interního ekonomického modelu. Dále bylo z tohoto důkazu zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru další úvěr u jiné společnosti než žalobkyně, jehož jistina činila 59 944 Kč a měsíční splátka tohoto úvěru byla ve výši 2 469 Kč. Tento úvěr u jiné společnosti nebyl zohledněn u výpočtu výdajů žalovaného, tak jak jej provedla žalobkyně podle interního ekonomického modelu. 8. Z přehledu výpisů kartového účtu a samotných výpisů z kartového účtu žalovaného [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný ode dne uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2017 čerpal na kreditní kartě peněžní prostředky ve výši 10 770,95 Kč a za to uhradil žalované částku ve výši 16 414,67 Kč. 9. Z výpisu z osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že zůstatky na osobním účtu žalovaného byly záporné a činily ke dni 30. 10. 2016 - 9 321,61 Kč, ke dni 30. 11. 2016 - 9 920,79 Kč, ke dni 30. 12. 2016 - 9 940,77 Kč, ke dni 31. 1. 2017 - 10 037,13 Kč. Výpisy za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru 2017 žalobkyně k důkazu nepředložila. 10. Z výzvy ze dne 26. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na kartovém účtu ve výši 4 912 Kč ve lhůtě do 31. 3. 2019. Žalovaný byl upozorněn žalobkyní na skutečnost, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, dojde k výpovědi smlouvy a okamžitému zesplatnění úvěru. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu trvalého pobytu. 11. Z výzvy ze dne 1. 4. 2019 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pohledávku z kreditní karty převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu trvalého pobytu s tím, že zásilka byla uložena na poště dne 4. 4. 2019. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2019 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude pohledávku vymáhat soudně. Výzva byla zaslána žalovanému na adresu trvalého pobytu dne 20. 11. 2019. 13. Dále soud provedl jako důkaz listiny - všeobecné obchodní podmínky; smlouva o úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty ze dne 3. 6. 2005; žádosti o poskytnutí kreditní karty ze dne 23. 5. 2005 a 24. 5. 2005, vč. žádosti o vydání kreditní karty ze dne 23. 5. 2005; kopie občanského průkazu žalovaného z roku 2005; žádost o vydání kreditní karty ze dne 27. 5. 2005; výpis z databáze neplatných občanských průkazů ze dne 24. 5. 2005; potvrzení zaměstnavatele o výši pracovních příjmů žalovaného ze dne 23. 5. 2005; posouzení klienta OP z července 2004, výpis z evidence podnikatelů ze dne 23. 5. 2005, doklady o převzetí karty ze dne 23. 6. 2008 a ze dne 3. 6. 2005, změnový list pro kreditní karty ze dne 23. 6. 2008; kopie kreditní karty platné do května 2008; smlouva o úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty ze dne 23. 6. 2008; standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2012; žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 17. 2. 2012; smlouva o kartovém úvěrovém účtu ze dne 17. 2. 2012; vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt ze dne 17. 2. 2012; listina označena: podklady pre súdne konanie; žádost o zřízení/změnu kartového účtu ze dne 2. 5. 2013. Z těchto důkazů však soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí věci, neboť listiny se týkají právních vztahů mezi účastníky v období od let 2005 až 2013, kdy smlouva o úvěru 2017, která je jako jediná předmětem tohoto řízení, nebyla ještě uzavřena. Pokud žalobkyně uzavřela v roce 2017 s žalovaným novou samostatnou smlouvu o úvěru s jiným úvěrovým rámcem, byla povinna bezprostředně před uzavřením této smlouvy znovu posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného v roce 2017 jsou výše uvedené listiny zcela bezvýznamné (viz níže právní hodnocení). 14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému jako spotřebiteli na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2017 možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty ke kreditnímu účtu žalovaného [číslo] peněžní prostředky do výše 16 000 Kč. Ode dne uzavření smlouvy čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 10 770,95 Kč, přičemž splatil žalované za poskytnutí těchto prostředků částku v celkové výši 16 414,67 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru v roce 2017 ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet pouze na základě normativních interních dat, přičemž nezohlednila, že žalovaný měl další úvěr u jiné společnosti. V období od 30. 10. 2016 do 31. 1. 2017 byly zůstatky na osobním bankovním účtu žalovaného záporné, měsíčně chybělo na účtu několik tisíc, přičemž dluh žalovaného na jeho osobním účtu měl vzrůstající tendenci.