13 C 74/2022-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 24 108,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 1. 2019 (dále také jen„ smlouva o zápůjčce“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná zavázala zaplatit jistinu zápůjčky spolu s úrokem a poplatky v pravidelných 100 týdenních splátkách po 401 Kč. Žalovaná však uhradila žalobkyni pouze částku 13 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh řádně nehradila, přistoupila předchůdkyně žalobkyně k úročení neuhrazené jistiny úrokem ve výši 29 % ročně ode dne 5. 12. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce vůči žalované postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 518,81 Kč, poplatků ve výši 9 589,39 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 457,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 029,05 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 14 518,81 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 518,81 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované splácet, vycházela z tvrzení žalované v zákaznické kartě a listin předložených žalovanou, o jejichž správnosti a pravdivosti neměla důvod pochybovat. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u nařízeného jednání s tím, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná označená ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s úrokem ve výši 6 129 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 7 800 Kč a poplatkem za vedení účtu ve výši 6 128 Kč. Celková dlužná částka tak činila 40 057 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 100 týdenních splátkách po 401 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 358 Kč. 4. Z Přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce částku 13 500 Kč. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně Přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o zápůjčce vůči žalované. 6. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu dne 25. 1. 2021. 7. Z Výzvy k plnění ze dne 13. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu dne 14. 1. 2022. 8. K posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet navrhla žalobkyně jako důkaz Zákaznickou kartu ze dne 4. 1. 2019, ze které soud zjistil, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, u počtu vyživovaných osob označila dvě osoby, nepracuje, má příjem z důchodu a jiných sociálních dávek v celkové výši 8 636 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 4 000 Kč. K žádosti měla žalovaná předložit výměr důchodu ze dne 18. 5. 2018. 9. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované označené ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve plátkách, celkově měla splatit 40 057 Kč, avšak uhradila pouze 13 500 Kč. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo zasláno žalované na adresu trvalého pobytu dne 25. 1. 2021. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací uvedených v zákaznické kartě, neověřovala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalované. 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení části jistiny zápůjčky. 12. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). 16. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru navazují na předcházející právní úpravu, která byla podle důvodové zprávy tohoto zákona začleněna do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou prav