13 C 99/2022-44 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 178 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 2. 12. 2005 (v návrhu nesprávně uvedeno datum 3. 12. 2005, (dále také jen„ smlouva o půjčce“) (, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 2 995 Kč pravidelných 39 týdenních splátkách po 205 Kč v hotovosti s tím, že poslední splátka byla stanovena na 2. 9. 2006. Žalovaný však splátky řádně nehradil, zaplatil pouze 817 Kč a poslední splátku zaplatil dne 3. 7. 2006. V souladu se smlouvou vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na vrácení celé zbývající části dluhu po uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky, tedy 4 489,06 Kč z jistiny, 2 688,94 Kč ze sjednaného poplatku, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání soudu omluvila a souhlasila s tím, aby soud o věci jednal a rozhodl bez její přítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 2. 12. 2005 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 2 995 Kč, a to v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 205 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Celkově měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatit 7 995 Kč. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně smlouvy, které tvořily její nedílnou součást, se strany v článku 8 dohodly, že v případě, kdy žalovaný nesplní včas povinnost uhradit splátku, má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalovaného. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o půjčce postoupena žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dne 12. 11. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná. 6. Soud aplikoval na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), protože smlouva byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli ve smyslu § 657 obč. zák smlouvu o půjčce. Předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému peněžní prostředky a povinností žalovaného bylo vrátit půjčenou částku navýšenou o souhrnný poplatek, který představuje úplatu za poskytnutí půjčky. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že svou povinnost splnil, přitom je na něm, aby v tomto směru byl v řízení aktivní. Proto soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dluh splatil pouze částečně. Nezaplacením dluhu vznikla žalovanému podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. druhotná povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010. Do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti další splátky následující po poslední úhradě v době trvání smlouvy. Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 3. 7. 2006, proto byl již od následujícího týdne v prodlení. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení až ode dne 10. 9. 2006, přičemž soud je tímto návrhem vázán. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žaloba byla zamítnuta pouze částečně co do nesprávně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 10. 9. 2006 do 18. 12. 2020, který činí 8 247,45 Kč, nikoliv požadovaných 8 368,61 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené částky a žalované částky.