137 C 2/2022-82 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 1. 2. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 24 854,56 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobci tento úvěr spolu s úrokem v 40 měsíčních splátkách ve výši každá 1 489 Kč. Žalovaná splátky úvěru řádně neplnila, uhradila jen částku 21 589 Kč, žalobci tak v souladu se smluvními podmínkami vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši celkem 998 Kč, v důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum], na základě čehož vznikla žalované povinnost uhradit nesplacenou částku úvěru spolu s úroky ve výši 22 049,39 Kč (po zohlednění platby ve výši 743 Kč po zepslatnění) a dále povinnost zaplatit smluvní pokutu po neuhrazení zesplatněné částky úvěru ve výši 4 207,56 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč, a dále příslušenství, úrok z prodlení a 86,13% smluvní úrok z částky původní jistiny za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], proti kterému podala žalovaná včas odpor odůvodněný tím, že žalobce před uzavřením smlouvy dostatečně neposoudil její schopnost poskytnutý úvěr splácet, obchodní zástupci žalobce pouze chtěli vidět a doložit příjem a nabízeli půjčku až 70 000 Kč. Nezajímaly je žádné výdaje, jestli splácí jiné závazky či má nějaké exekuce, zda je systému Solus apod. Navíc žalované mělo být řečeno, že při předčasném splacení se nehradí nic navíc, žalovaná získala v rodině prostředky k předčasnému splacení, nicméně žalobce takto požadoval úhradu částky 65 517 Kč, což bylo pro žalovanou neakceptovatelné. Vzhledem k tomu, že zapůjčenou částku ve výši 20 000 Kč žalovaná uhradila, k tomu i něco navíc, navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo řízení co do částky jistiny 2 382 Kč s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 2 382 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, a v části 51,13% ročního úroku z částky 18 779,60 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení zastaveno, neboť v této části vzal žalobce žalobu podáním doručeným soudu dne 25. 5. 2022 zpět s ohledem na judikaturu soudů ohledně přiměřené výše smluvního úroku z poskytnutého úvěru, kdy požaduje úrok ve výši 35% ročně namísto 86,13% ročně. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne [datum], výpisem z účtu žalované za [měsíc] [rok], hodnocením klienta předloženého žalobcem, pracovní smlouvou ze dne [datum], doklady o platbách na účet žalované ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], oznámením o schválení úvěru ze dne [datum], rozsudky [soudu] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudkem [soudu] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], potvrzení ÚP ČR ze dne [datum], fakturou ze dne [datum] na úhradu nájmu bytu za [měsíc] [rok], z těchto důkazů a tvrzení účastníků v části, ve které jsou nesporná, soud zjistil, že žalovaná měla dne [datum] uzavřít s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši celkem 20 000 Kč, který byl žalované poskytnut převodem na účet dne [datum]. Úvěr měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 1 489 Kč společně s úrokem ve výši 86,13% p.a., celkem měl žalobci uhradit částku 71 472 Kč. Žalovaná na splátky úvěru uhradila celkem částku 21 589 Kč. Z dokladů předložených spolu s žádostí o poskytnutí úvěru plyne, že žalovaná uvedla, že měsíčně vynakládá na bydlení částku 2 000 Kč, nemá jiné výdaje na splátky úvěrů, spoření či pojištění, k tomu doložila jen doklady o příjmech ze zaměstnání za dobu od [období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], pracovní smlouvu ze dne [datum], podle které byla žalovaná zaměstnána jako prodavačka s hrubým měsíčním příjmem ve výši 14 900 Kč; žalobcem byla vyhodnocena jako klient s „ menším rizikem“. Z obsahu spisů [název soudu] provedených k důkazu pak soud zjistil, že ještě před poskytnutím úvěru od žalobce žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], na základě které jí byl prostřednictvím kreditní karty poskytnut úvěr vyčerpaný ve výši 20 000 Kč, který žalovaná řádně nehradila (rozsudek v této věci nabyl právní moci dne [datum]), se stejnou společností téhož dne uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná rovněž řádně nehradila (rozsudek v této věci nabyl právní moci dne [datum]), a dále s touže společností uzavřela žalovaná dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěrový rámec do 30 000 Kč, který žalovaná vyčerpala, ale řádně nevrátila (rozsudek v této věci nabyl právní moci dne [datum]). Z dokladů předloženého žalobkyní pak plyne, že v roce [rok] hradila za bydlení (jen čisté nájemné) částku 8 000 Kč měsíčně. 5. Podle ust. § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani jako případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k tomu, že žalovaná již žalobci uhradila částku 21 589 Kč. Samotnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (v její žádosti o poskytnutí úvěru), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. V tomto směru nicméně žalobce dle názoru soudu úvěruschopnost žalované dostatečně neprověřil a tím i nevyhodnotil,