16 C 208/2018-238 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 26. 6. 2018 podanou téhož dne u Okresního soudu v Opavě, po jejím upřesnění podáním žalobců ze dne 26. 9. 2008, ve znění jejích dalších doplnění a dispozic (vizte dále), se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen souhlas žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, přičemž měli zájem o převod částí těchto pozemků, které měly být vyčleněny geometrickými plány: části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce] a části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobu zdůvodnili tím, že jsou na základě rozhodnutí žalované oprávněnými osobami, respektive právními nástupci oprávněných osob ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také zákon o půdě). Právní předchůdce žalobců – jejich otec [jméno], jehož jsou žalobci právními nástupci a dědici podle usnesení [název soudu], sp. zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], každý z jedné poloviny, uplatnil u žalované svůj nárok v roce 1992, přičemž žalovanou bylo rozhodováno po dobu 19 let. Oba žalobci se v letech 2003 -2005 účastnili několika veřejných nabídek, v nichž byli úspěšní jen částečně. K částečnému uspokojení nároku nedošlo, protože žalovaná po celou dobu evidovala nárok žalobců v nesprávné výši pouhých 120 056 Kč u žalobce a) a po jeho částečném čerpání nyní ve zbývající výši 66 266 Kč a pouhých 120 056 Kč u žalobce b) a po jeho částečném čerpání nyní ve zbývající výši 7 821,30 Kč. Žalovaná přitom přinejmenším od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování rozvoje hlavního města Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. Jelikož však je toto ocenění pro žalovanou nevýhodné, nečiní tak pro všechny restituenty, ale selektivně jen pro některé vybrané. Skutečná výše restitučního nároku žalobců je však mnohonásobně vyšší, a to 1 648 418 Kč u žalobce a) a 1 589 973 Kč u žalobce b). Oproti tomu žalovanou evidovaný nárok ve výši 66 266 Kč u žalobce a) a 7 821,30 Kč u žalobce b) představuje pouhá 4 % a 0,49 % z této částky. Žalobci jsou oprávněnými osobami na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu, č.j.: [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce] a [obec], ze dne [datum] a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], č.j.: [anonymizováno] [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum] (společně„ Rozhodnutí“), kterými bylo určeno, že žalobci a jejich předchůdce nejsou vlastníky v Rozhodnutí specifikovaných pozemků. Žalobci dopisem ze dne 18. 4. 2018 vyzvali žalovanou ke správnému ocenění restitučního nároku jejich rodiny a nechali vypracovat znalkyní doc. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. znalecký posudek na ocenění pozemků odňatých jejich právním předchůdcům, který doručili žalované s opětovnou výzvou ke správnému ocenění jejich nároku. Žalovaná však do dnešního dne svůj postoj k ocenění nároků žalobců nepřehodnotila a přihlášky žalobců ze dne 23. 4. 2018 a 12. 6. 2018 zamítla pro nedostatečnou výši nároku. Žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, podle kterého nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí stát přesouvat na osoby oprávněné. Jediným způsobem, jak se oprávněné osoby mohou domoci splnění svého nároku, je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu. Data přechodu vlastnického práva odňatých pozemků na stát plynou z jednotlivých vyvlastňovací titulů, na základě kterých vlastnické právo přešlo. Tyto vyvlastňovací tituly jsou vždy uvedeny v příslušném Rozhodnutí i ve znaleckém posudku. Rozhodující kritérium začlenění odňatého pozemku do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na stát plyne z judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016 ze dne 1. 3. 2017 a sp. zn. 28 Cdo 3689/2015). Odňaté pozemky, případně části, které byly podle příslušných regulačních a zastavovacích plánů určeny k zastavění, byly znaleckým posudkem oceněny jako stavební. Ostatní odňaté pozemky byly oceněny jako nestavební. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla ji zamítnout, ačkoliv nerozporuje existenci restitučního nároku žalobců, má za to, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby se mohli domáhat jeho uspokojení žalobou. Jediný zákonem definovaný způsob uspokojení nároku oprávněné osoby spočívá v její účasti ve veřejných nabídkách pozemků organizovaných žalovanou. Namítla, že nebyly splněny podmínky pro vydání konkrétních pozemků, tedy přímý převod pozemku na základě žaloby, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná v dané věci postupovala vůči žalobcům liknavě či svévolně, ani se nedopustila nezákonného postupu vůči žalobcům. Žalobci byli řadu let pasivní, neúčastnili se veřejných nabídek. Žalobci po celou dobu neměli žádné výhrady proti ocenění až do roku 2018, přitom poslední ocenění nároků bylo učiněno v roce 2011. Žalovaná dále namítla, že nárok na přecenění nároků je již promlčený, neboť pokud žalobci či jejich předchůdci s oceněním nesouhlasili, měli tuto záležitost řešit dříve. Současně připomněla účel restitučního zákona, kterým bylo zmírnění způsobených majetkových křivd, nikoliv jejich napravení. Účelem nebyla kompenzace všech škod ani obohacení restituentů. 3. K převoditelnosti náhradních pozemků uvedla k pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], respektive k nově vzniklému pozemku [parcelní číslo] vzniklému oddělením od původního pozemku [parcelní číslo], že i po oddělení je tento pozemek nepřevoditelný, jelikož dle platného územního plánu je tento pozemek zařazen mezi plochy územních rezerv, konkrétně se jedná o plochu R4 určenou pro výrobu a skladování a dle územního plánu je hlavním využitím ploch pro výrobu a skladovácí plochy výrobní, řemeslná výroba, výrobní a nevýrobní služby, sklady a sběrné dvory. V případě převodu na žalobce by tak žalobci tento pozemek nemohli zemědělsky obhospodařovat. K převoditelnosti pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] – [část obce], respektive převoditelnosti nově vzniklého pozemku [parcelní číslo] vzniklého oddělením od původního pozemku [parcelní číslo], že i po oddělení tento pozemek je převoditelný, jelikož dle platného územního plánu je tento pozemek zařazen mezi plochy veřejného prostranství – zeleně veřejné odvolávajíce se přitom na nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14 a kromě toho, dle územního plánu zasahuje na pozemek ochranné pásmo silnice a také cyklostezka, což by v případě převodu pozemku na žalobce vedlo k omezení vlastnického práva. Kromě toho je tento pozemek propachtován [anonymizována dvě slova] a tato zemědělská půda slouží k výuce a provozování školního zařízení pro 630 žáků a studentů školy, kteří se zde odborně připravují na své budoucí povolání, přičemž o studenty se stará 110 zaměstnanců školy a jedná se o svého druhu jedno z největších zařízení v České republice s více než stoletou historií, do jehož modernizace v posledních letech byly vloženy peněžní prostředky v řádu desítek milionů korun. 4. V replice na vyjádření žalované žalobci uvedli, že nároky prvorestituentů se nepromlčují a námitka na promlčení nároku na přecenění je v rozporu s dobrými mravy – ostatně žalovaná ani konkrétně netvrdí, kdy měla začít běžet promlčecí lhůta a není zřejmé, kdy měla uplynout a kdy tedy mělo dojít údajného promlčení nároku na přecenění. Výše pohledávky není určena rozhodnutím a žalovaná je povinna tuto pohledávku vést ve správné výši, a pokud tak neučinila, je v mnohaletém prodlení. Postup žalované, která spoléhala na restituční tečku, byl podroben kritice Ústavním soudem v nálezu Pl. ÚS 35/17. Žalovaná postupuje svévolně, pokud nechce zaevidovat nárok žalobců ve správné výši a tento svůj postoj nepřehodnotila ani na základě předložených dokladů ani na základě oponentního znaleckého posudku, který si nechala vypracovat. K aktivitě restituentů poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5487/2017, sp.zn. 28 Cdo 2914/2017. 5. V průběhu řízení pak žalobci jednak vzali žalobu částečně zpět ohledně náhradního pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] vzniklého oddělením od pozemku [par