16 C 283/2021-65 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 49 315,68 Kč spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně jdoucím od 1. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 251,52 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 1. 11. 2020 do zaplacení s tím, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na běžném účtu žalovaného číslo [bankovní účet], zřízeným na základě smlouvy o běžném účtu ze dne [datum], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč na uvedeném účtu, který byl navýšen na základě dodatku ke smlouvě ze dne [datum] na částku 25 000 Kč Smlouva dále stanovila, že úvěrový rámec byl poskytnut na dobu jednoho roku s možností obnovy za podmínek v článku VIII. odst. 37 smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že za sjednání závazku poskytnout žalovanému za sjednaných podmínek peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce byl žalovaný dle článku II. odst. 5 smlouvy povinen uhradit žalobkyni odměnu ve výši stanovené v Ceníku finančních operací a služeb pro běžné, vkladové, spořící úvěrové účty [právnická osoba], kdy tento poplatek činil ke dni podpisu smlouvy 4 % z úvěrového rámce (minimálně však 100 Kč), tj. 600 Kč a byl žalobkyní zaúčtován k tíži zůstatku na kontokorentním účtu. Na základě dodatku ke smlouvě ze dne [datum] byl bankou zúčtován jednorázový poplatek ve výši 238 Kč za poskytnutí zvýšeného úvěrového rámce, a to dne 14. 2. 2014 a byl zaúčtován k tíži zůstatku na kontokorentním účtu. K obnově účinnosti smlouvy došlo dle článku VIII. odst. 37 dne 20. 9. 2014 a dne 20. 9. 2015 a poplatek ve výši 1 000 Kč byl vždy zaúčtován k tíži zůstatků na kontokorentním účtu. Dále žalobkyně tvrdila, že v článku II. odst. 6 smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobkyni úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v nabídce účtu a sazebníku úroků pro fyzické osoby [právnická osoba] dle Tarifu„ Roční 1“, tj. ke dni podpisu smlouvy ve výši 8,3 % ročně přičemž úroková sazba se po dobu poskytnutí úvěru mohla měnit v závislosti na změnách referenční sazby věřitele a předmětná úroková sazba pak byla složena z finanční sazby banky zvýšené o 0,5 % ročně dle tarifu„ Roční 1“ s tím, že výše referenční sazby byla v době uzavření smlouvy stanovena bankou na 7,8 % ročně a po celou dobu účinnosti smlouvy zůstala nezměněna. Dále žalobkyně uvedla, že v článku II. odst. 7 smlouvy bylo sjednáno, že pokud bude dlužník (žalovaný) v prodlení s plněním svých peněžních závazků vůči žalobkyni, je povinen nahradit žalobkyni sankční úrok ve výši 23,4 % ročně, žalobkyně však požaduje pouze zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně stanovený dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dále žalobkyně tvrdila, že v souladu s článkem VIII odst. 37 smlouvy zaslala žalobkyně na jeho adresu pro doručování výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu ze dne 15. 2. 2016, na základě které byla smlouva ke dni 15. 4. 2016 ukončena s tím, že žalovaný si tuto písemnost převzal dne 19. 2. 2016. Konečně žalobkyně tvrdila, že v období od 20. 9. 2013 do 31. 10. 2020 žalovaný poskytnutý kontokorentní úvěr čerpal, v důsledku čehož žalobkyně ke dni 31. 10. 2020 po zaúčtování veškerých obratů na účtu evidovala za žalovaným celkový dluh ve výši 49 315,68 Kč. K tomu žalobkyně dodala, že dlužná částka se po vypovězení smlouvy ze strany žalobkyně snížila o částky v celkové výši 2 390,12 Kč, které byly žalobkyni poukázány od insolvenčního správce, a to v rámci oddlužení, které bylo žalovanému povoleno usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka] – A-6 ze dne 4. 3. 2016 a do kterého žalobkyně přihlásila svoji pohledávku, která byla na přezkumném jednání konaném dne 24. 5. 2016 zjištěna. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2020, [anonymizována čtyři slova] – B-40 bylo schválené oddlužení dlužníka zrušeno a insolvenčním řízení zastaveno, kdy usnesení nabylo právní moci dne 31. 10. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Přitom ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o běžném účtu ze dne [datum], smlouvy o úvěru ze dne [datum], dodatku ze dne [datum] ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne [datum], potvrzení o výši referenční sazby ze dne 1. 2. 2019, obchodních podmínek pro zřizování vedení účtu žalobkyně účinných od 1. 3. 2013, ceníku finančních operací a služeb platného od 1. 9. 2013, nabídky účtů a sazebníku úroku pro fyzické osoby platného od 7. 8. 2013, úplného výpisu z účtu číslo [bankovní účet] za období od 20. 9. 2013 do 31. 10. 2020, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 15. 2. 2016 – výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu spolu s připojenou poštovní doručenkou a dopisu žalobkyně ze dne 5. 11. 2020 – výzvy k plnění spolu s doručenkou, soud vzal za prokázána tvrzení žalobkyně, jak byla uvedena výše a na tato proto soud pro stručnost v dalším odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o běžném účtu, dále dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na tomto běžném účtu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout a poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 15 000 Kč, na základě dodatku k této smlouvě ze dne [datum] pak až do výše 25 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal vrátit spolu s úroky nejpozději do jednoho roku od poskytnutí peněžních prostředků, a to i opakovaně. Žalovaný tuto povinnost porušil a proto žalobkyně dopisem ze dne 15. 2. 2016 vypověděla smlouvu a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě celého zbývajícího dluhu. 6. Na základě shora provedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný platně v souladu s ust. § 708 tehdy účinného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obchodní zákoník“), v písemné formě uzavřeli smlouvu o běžném účtu, když banka se zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet v určité měně, přičemž tento účet účastníci zřídili jako tzv. kontokorentní ve smyslu ust. § 711 obchodního zákoníku. Tento jejich závazkový vztah se i po 1. 1. 2014 ve smyslu přechodných ustanovení části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) řídí i nadále obchodním zákoníkem, v otázkách obchodním zákoníkem neupravených pak zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. V souladu s ust. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku určili účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky a sazebník [právnická osoba] 7. Žalovaný porušil své povinnosti z uzavřené smlouvy, když překročil sjednaný limit poskytnutého kontokorentu na účtu a dlužný záporný zůstatek, jak byl prokázán předloženým výpisem z účtu, nevyrovnal. Žalovaný je tudíž povinen tento dlužný zůstatek v částce 49 315,68 Kč žalobkyni zaplatit spolu s úrokem z prodlení (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 4 644 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 2 466 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 378 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně.