26 C 132/2022-34 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na úhradě poplatku za bydlení (nájemné) v azylovém domě, které žalovaná využívala v zařízení provozovaném žalobcem na základě mezi nimi dne 9. 7. 2020 uzavřené Smlouvy o poskytnutí sociální služby v azylovém domě č. [spisová značka] [spisová značka] na dobu určitou od 9. 7. 2020 do 8. 10. 2020 spolu s nezaopatřeným dítětem. Žalovaná nezaplatila žalobci úhradu za poskytnutí této služby v azylovém domě za dobu od 9. 7. 2020 do 31. 7. 2020, kdy byla smlouva ukončena výpovědí žalobcem, celkem ve výši 3 450 Kč, přičemž dne 18. 8. 2020 byla provedena úřadem práce formou doplatku na bydlení žalované částečná úhrada tohoto poplatku ve výši 2 796 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ve výši 654 Kč dosud žalobci nezaplatila, byť k tomu byla vyzvána před podáním žaloby, domáhá se tohoto nároku žalobce u soudu podanou žalobou. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Soud dokazováním z listin, které žalobce označil k důkazu, a kterým nikdo neodporoval, dospěl k závěru o skutkové stavu tak, jak jej popsal žalobce v návrhu, a proto pro stručnost na něj odkazuje. Žalobce prokázal, že mezi ním a žalovanou existoval smluvní vztah, na základě kterého poskytl žalované a jejímu nezaopatřenému dítěti bydlení v azylovém domě, za což se žalovaná zavázala žalobci zaplatit ujednanou cenu dle sazebníku úhrad. Žalovaná v žalované době porušila svoji povinnost, neboť v době splatnosti a ani později tuto úhradu neprovedla a z důvodu částečné úhrady provedené úřadem práce formou státního příspěvku tak doposud dluží žalobci žalovanou částku. Soud z toho důvodu žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z dluhované peněžité pohledávky. 5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na zákonné úroky z prodlení soud posoudil podle § 1960 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.