26 C 187/2022-28 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Podaný návrh odůvodnila tím, že žalovaný, jako vlastník motorového vozidla s objemem válců nad 1850-2500 cm3 [registrační značka], VIN: [kód], nesplnil svoji zákonnou povinnost, neboť uvedené vozidlo v době a) od 22. 9. 2020 do 3. 12. 2020, tedy po dobu 73 dní a dále v době b) od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021, tedy po dobu 104 dní, provozoval v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. v platném znění, neboť v uvedených obdobích nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Z popsaných důvodů je tak žalovaný povinen žalobkyni zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v rozporu s uvedeným předpisem provozováno, přičemž výše tohoto příspěvku včetně nákladů na jeho uplatnění, nákladů upomínání a nákladů na jejich vymáhání činí celkem částku 12 105 Kč. Splatnost příspěvku a) nastala dnem 11. 5. 2021 a splatnost příspěvku b) nastala dnem 22. 2. 2022. Protože žalovaný příspěvky v době splatností nezaplatil a neučinil tak ani následně, byť byl k tomu vyzván v předžalobní výzvě, domáhá se žalobkyně těchto nároků v souhrnu čítající žalovanou částku u soudu podanou žalobou. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl dle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procení obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z tvrzení žalobkyně a z předložených listinných důkazů, kterým nikdo neodporoval, soud dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej popsala žalobkyně v návrhu. Bylo zjištěno z výpisu evidence vozidel, že žalovaný byl v žalované době, tzn. v období od 18. 9. 2020 do 3. 9. 2020 a dále od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021 držitelem vozidla [registrační značka] a v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – dále také jen„ zákon“), provozoval výše uvedené vozidlo v uvedeném období bez sjednaného zákonného pojištění. Výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 3. 2021 a 16. 3. 2022 byl vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu, z upomínek o úhradu nedoplatku do garančního fondu ze dne 2. 6. 2021 a 16. 3. 2022 pak soud zjistil, že byl žalovaný znovu vyzván k úhradě příspěvku, jehož předpisy mu byly předtím zaslány. Z II. upomínek zaslaných žalobkyní žalovanému, výzev k zaplacení dlužních částek na příspěvcích, předžalobních upomínek soud zjistil, že žalovaný byl ještě několikrát před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu čítajícího příspěvky do garančního fondu za dvě období, po která provozoval výše uvedené vozidlo bez sjednaného pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný na tyto písemné výzvy žalobkyně k úhradě příspěvků nereagoval a dosud příspěvky nezaplatil, soud žalobě vyhověl a to i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení z každé dílčí žalované částky, na které žalobkyni svědčí nárok podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 5. Ačkoliv se z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a třetí osobou dne 19. 9. 2020 podává, že předmětem ve smlouvě popsaného úplatného převodu bylo vozidlo [registrační značka], z žádné listiny nebylo zjištěno, že by žalobce v rámci tohoto právního jednání ukončil smluvní vztah s příslušnou pojišťovnou, která pro něj zajišťovala pojištění vozidla podle zákona. Nebylo rovněž zjištěno, že by vůči žalobkyni v zákonem stanovené lhůtě uplatnil svoji obranu, pro kterou by neměl příspěvek do garančního fondu zaplatit, proto soud nepovažuje předmětnou kupní smlouvu za důkaz, který by svědčil o neopodstatněnosti podané žaloby. 6. Z hmotněprávního hlediska soud spor posoudil podle § 4 odst. 1., 4 a 6 zákona. Výše příspěvku vyplývá z ust. § 2 odst. 1 vyhlášky MF č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., (dále také jen„ vyhláška“). Nárok na poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek vyplývá z § 4 odst. 1 zákona a z § 2a vyhlášky. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 105 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., splatnost nákladů řízení vázal k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.