26 C 3/2022-34 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu dluhu na nesplacené části úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 5. 10. 2016 uzavřené smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobkyně se dle smluvních ujednání ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky věřitelce s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 1 540 Kč vrátit v dohodnuté 30denní době splatnosti. Žalovaný ve sjednané době úvěr nezaplatil. Dluh z této pohledávky byl původní věřitelkou postoupen smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena původní věřitelkou písemně dne 13. 4. 2021. V oznámení byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dluhu do 3 dnů od doručení této výzvy. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a dluh nezaplatil doposud, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listin, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 10. 2016, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z kopie občanského průkazu žalovaného a z potvrzení o odeslání finančních prostředků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě mezi ní a žalovaným distančně (prostřednictvím elektronických prostředků) uzavřené smlouvy, poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 5 500 Kč, které se žalovaný zavázal věřitelce vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 540 Kč v dohodnuté době splatnosti do 30 dnů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příloh k této smlouvě, z oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů a dále z podacího lístku potvrzujícího předání této listiny držiteli poštovní licence dne 13. 4. 2021, lze dovodit, že žalobkyně nabyla uvedenou pohledávku za dlužníkem od původní věřitelky, čímž prokázala svoji věcněprávní legitimaci v tomto sporu; zároveň prokázala i to, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu. Z předžalobní upomínky datované 13. 4. 2021 vzal soud za zjištěné, že ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy [číslo]. 4. Žalobkyně v návrhu sice tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru žalovanému prověřila jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ale k tomuto tvrzení neoznačila žádný důkaz. Tento nedostatek nebylo možné odstranit poučením žalobkyně u ústního jednání, pročež se z něho žalobkyně omluvila. V řízení tak nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem se původní věřitelka zhostila své zákonné povinnosti podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebním úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, řádně prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. V tomto směru žalobkyně neunesla břemeno důkazní. Z popsaného důvodu soud uzavřel, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splněné povinnosti původní věřitelky stanovené ji v ust. § 9 odst. 1 zákona, neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání např. o poplatku či smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, popř. i závazek zajišťující (závazek akcesorický). Žaloba proto není důvodná v části požadovaného poplatku za poskytnutí finančních prostředků, pročež zaplatit tento poplatek na základě neplatné smlouvy nevznikl a v tomto směru soud žalobu zamítl. Žalobu bylo potřeba zamítnout též co do požadovaných zákonných úroků z prodlení z peněžitého dluhu za dobu od 5. 11. 2016 do 19. 4. 2021, neboť ani splatnost dluhu nemůže být stanovena dle neplatné smlouvy. 5. V daném případě soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Je proto nepochybné, že žalobkyně má právo na vrácení toho, co poskytla obohacenému bez právního důvodu, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky ve výši 5 500 Kč, ze kterých nebylo vráceno ničeho. 6. Z listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z neplatné smlouvy v oznámení o změně v osobě věřitele a současně mu stanovila lhůtu splatnosti do 3 dnů. Žalovaný k tomuto datu na výzvu žalobkyně nereagoval. Marným uplynutím stanovené lhůty k plnění, která počala běžet po třetím dnu od odeslání výzvy (§ 573 o. z.), se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (vydání bezdůvodného obohacení) a žalobkyni proto svědčí i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této peněžité pohledávky od 20. 4. 2021 do zaplacení podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 040 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůči nim nezaplatili spotřebitelské úvěry a zápůjčky. Tyto pak žalobkyně vymáhá formou u soudu podaných žalob a žaloby se pak ve svém obsahu liší pouze v označení dlužníka, době splatnosti dluhu, ve výši dlužné částky a v době uzavření postupní smlouvy. V ostatním obsahu se pak jedná o ustálený vzor uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.