37 C 53/2022-45 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 9. 3. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 8 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 175 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaný působil u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], počínaje [datum] na pozici pěší listovní doručovatel. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze strany žalobce dne [datum]. Žalobce žalovanému v rámci pracovního poměru poskytoval stravenky v hodnotě 80 Kč/ks, přičemž žalovaný si na každou stravenku přispíval 16 Kč, žalobce hradil 64 Kč. V roce [rok] byly žalovanému vydány 4 ks zálohových stravenek, na něž žalovanému nevznikl nárok, přičemž tyto stravenky žalobci vráceny nebyly. Žalovaný tak žalobci dluží 256 Kč (4 x 64 Kč). Žalovaný v roce [rok] neoprávněně čerpal 6 dní dovolené a žalobci tak vznikl nárok na náhradu ve výši 5 901 Kč (131,13 Kč (pravděpodobný průměr) x 7,5 (hod/den) x 6), přičemž zaměstnanci se vrací odvod na sociální pojištění z náhrady přečerpané dovolené ve výši 383 Kč (tj. 6,5% z 5 901 Kč). Po odečtení této částky žalovaný dluží z důvodu neoprávněně čerpané dovolené 5 518 Kč. Žalobce dále nárokuje odvod za zdravotní pojištění, které za žalovaného odvedl v době jeho neomluvené absence v období od [datum] do [datum], počítaný z minimální mzdy 14 600 Kč za poměrnou část 13 dnů v [měsíc] [rok], tj. 884 Kč. Z důvodu přečerpané dovolené se zaměstnanci vrací odvod na zdravotní pojištění ve výši 265 Kč (4,5% z 5 901 Kč), odvod za zdravotní pojištění tak po odečtení této částky činí 619 Kč. Konečně žalobce nárokuje základní slevu na poplatníka za leden 2020 v částce 2 070 Kč, která byla žalovanému odebrána z důvodu neodevzdání vyplněného a podepsaného daňového prohlášení za rok [rok]. Celkový nárok žalobce tedy činí 8 463 Kč. V lednu 2020 bylo pro žalovaného generováno 21 ks stravenek, tyto všechny byly vráceny žalobci. Žalovanému tak vznikl nárok na vyplacení 336 Kč (21 x 16 Kč). Žalobce tedy svůj žalobní nárok ponížil, a to o částku 288 Kč (18 x 16 Kč). [příjmení] žalovaná částka tak činí celkem 8 175 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], tato však zůstala bez reakce. Zákonný úrok z prodlení žalobce požaduje od [datum], což je datum následující po datu stanoveném v předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobce se z jednání omluvil a k jednání se nedostavil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tedy soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. 4. Soud provedl důkaz pracovní smlouvou ze dne [datum], dohodou o změně ze dne [datum], okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] a potvrzením o zaměstnání ze dne [datum]. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán od [datum] do [datum] na pozici doručovatel poštovní pěší. Důvodem zrušení pracovního poměru žalovaného ze strany zaměstnavatele byla neomluvená absence žalovaného. Z dokumentu žalobce [název] [anonymizováno 5 slov] [číslo] [anonymizováno], soud zjistil, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci stravenky v hodnotě 80 Kč, z čehož uhradí 64 Kč zaměstnavatel. Pro vznik nároku musí zaměstnanec odpracovat nejméně 3 hodiny v rámci směny. Z výpisů ze systémů žalobce soud zjistil, že žalovaný žalobci vrátil 21 ks stravenek za [měsíc] [rok] (18 ks) a [měsíc] [rok] (3 ks), za rok [rok] pak žalobce eviduje celkem 4 ks stravenek, na něž žalovanému pro jeho absenci nevznikl nárok a které nebyly žalobci vráceny. Z výpisů ze systémů žalobce dále vyplývá, že žalovaný v roce [rok] neoprávněně čerpal 6 dní dovolené a žalobci tak vznikl nárok na náhradu ve výši 5 901 Kč. Žalovanému na druhé straně vznikl nárok na odvod na sociální pojištění z náhrady přečerpané dovolené ve výši 383 Kč. Žalobce u žalovaného eviduje neomluvenou absenci v době od [datum] do [datum]; za tuto dobu žalovaný za žalobce odvedl zdravotní pojištění ve výši 884 Kč, z důvodu přečerpané dovolené se žalovanému vrací odvod na zdravotní pojištění ve výši 265 Kč, po odečtení této částky činí odvod zdravotní pojištění částku 619 Kč. Z výplatní pásky za [měsíc] [rok] soud zjistil, že žalobce eviduje pod položkou čistý příjem dodatečného zúčtování částku 2 070 Kč. 5. Po právní stránce soud předně konstatuje, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], počínaje [datum], zaměstnancem žalobce, přičemž jeho pracovní poměr zanikl k [datum]. Důvodem zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele byla neomluvená absence žalovaného. Žalobce žalovanému poskytoval za podmínek uvedených ve vnitřním předpisu zaměstnavatele ([název] [anonymizováno 5 slov] [číslo] [anonymizováno]) stravenky, přičemž žalovaný obdržel 4 ks stravenek, na něž mu nevznikl nárok a tyto zaměstnavateli nevrátil. Právo žalobce na vrácení částky 256 Kč tak vyplývá z § 2991 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 4 ZP. Žalovaný se v roce [rok] čerpal 6 dní dovolené, na kterou nárok neměl, a žalobci tak vznikl nárok na náhradu mzdy v částce 5 901 Kč, po odečtení odvodu na sociální pojištění z náhrady přečerpané dovolené ve výši 383 Kč v částce 5 518 Kč. Žaloba je tedy důvodná i v této části, když žalovaný čerpal v roce [rok] více dovolené, než na jakou mu vznikl nárok dle § 212 ve spojení s § 214 ZP, přičemž právo žalobce na vrácení zaplacené náhrady mzdy za dovolenou stanoví § 222 odst. 5 ZP. Právo žalobce na zaplacení odvedeného pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od [datum] do [datum], kdy pracovní poměr žalovaného u žalobce stále trval, ve výši 619 Kč, pak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. ve spojení s § 4 zákoníku práce (dále jen ZP) a § 2991 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Nárok na vrácení částky ve výši 2 070 Kč odpovídající slevě na poplatníka za [měsíc] [rok], kterou žalobce za žalovaného uhradil, aniž by mu žalovaný odevzdal vyplněné prohlášení poplatníka, pak rovněž představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ a soud proto žalovaného dle § 331 ZP zavázal k úhradě i této částky. Žalobce svůj žalobní nárok ve výši 8 463 Kč ponížil o částku 288 Kč (za vrácené stravenky). Oprávněný nárok žalobce tak činí 8 175 Kč. 6. Nárok žalobce na požadované příslušenství, tedy úrok z prodlení z částky 8 175 od 1. 5. 2021 do zaplacení pak odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. 7. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a paušální náhradu v celkové výši 600 Kč za dva úkony právní služby dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem tedy ve výši 1 000 Kč.